Bílý pták

Každé ráno vzlétaval bílý pták do Slunce, zatímco dole ve městech stíny běžící ve smogu chytaly chodce za kabáty, a chodci se otáčeli, doufali, že se
  konečně dočkají pochvaly, za kterou se celý život honí, dobrého slova, které nepřichází a přece přijít jednou musí, má-li být život žit. A o to studeněji
zní výsměch, jež jim padá do tváří jako kapičky nenávisti, zatímco oni se zmítají v odpadu 21.století
      Tak nad lovci a lovenými, Tyrany a týranými, nad inteligentními hlupáky a hloupými inteligenty létavál bílý pták. Nebylo nikoho, kdo by jeho křídel
dokázal pošpinit. Těžko však dovedou lidé ocenit to, co sami nedokážou znečistit. Ptáka nikdo nikdy neviděl za plného letu, jen když odlétal mohl snad
někdo na pár vteřin zahlédnout jeho pohyby. A tak lidé ptáka nenáviděli tak, jako obvykle nenávidíme Boha. Nesnesli ho, jelikož se domnívali, že jim chce
přinést mír, ve kterém by neobstáli, pokoj, který by nedokázali splatit, a proto dále žili v betonových propastech. Bylo jim pod jejich střechami špatně, oni ale
tuto špatnost cenili jako formu bytí, kterou si dokázali vytvořit sami
   Zatím bílý pták létal k slunci, uměl číst ve výhni sluneční tváře a když se pak vracel do věže kde bydlel, vše co bylo živé, stromy i květiny, dobytek na
loukách, na bílého ptáka volalo a přálo si zahlédnout třeba jen odlesk ptačíh oka. všichni toužili vidět Sluneční tvář. jen lidé po tom netoužili. Bílý pták mlčel
a usmíval se, rád létal nad jejich hlavami. Usmíval se dokonce i nad jejich hrozícími pěstmi
  A lidé mezitím pořádali mírové konference, v nabitých sálech přednášeli renomovaní profesoři o zdravé výživě a psychohygieně, mluvilo se o toleranci
a respektu k odlišným náboženstvím, v galeriích půlky krav naložené v rosolu vítaly každého příchozího návštěvníka a říkalo se tomu dekadence, varovalo
se před sexuálně přenosnými chorobami, neonacisty a komunisty, katolická církev se musela asi potisícé omluvit za inkviziční pronásledování, aby se zítra
mohla omluvit po tisícé první, squaterství bylo prohlášeno za alternativní formu existence a jako takové povoleno oficiálními papalášskými autoritami a na
kávových automatech přibila cedulka s nápisem "Škrabátko na mince". Zkrátka, svět ztratil svou poetiku a svou tragédii. Bílý pták byl následně prohlášen
za moralistu a bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Stárnoucí strážce věže, který měl rozsudek vykonat, pocítil to odpoledne u srdce něco jako bolest.