O mých zvířecích kamarádech (29)

     Včera jsem si vzpomněla na psa Žeryka. Byl to menší voříšek, který hlídal stavení příbuzných, ke kterým jezdíváme. Žeryk byl čilý pejsek a rád si hrál. Jeho zvláštností byla záliba v požírání nedopalků cigaret, tzv. vajglů. Když Žeryk viděl jak někdo kouří, doslova před ním tancoval, poštěkával a  netrpělivě se dožadoval  vajgla. Když dotyčný konečně dokouřil, hodil mu nedopalek. Ten ale nesměl být uhašený, típnuté cigaretové zbytky nechtěl.  Žeryk vždy letící oharek chytil, zavrčel, nadhodil si ho a rovnou ho spolknul. S hrůznou jsem toto dění pozorovala a trnula, aby se pes nepopálil. Ten to měl ovšem tak dobře natrénované, že se mu nikdy nic nestalo. Nevím, proč mu cigarety tak ´chutnaly´, ale podezřívám ho, že se mu víc líbilo, jak ho jeho okolí se zájmem pozoruje a baví se tím. Byl to takový šašek (rozuměj dobře míněno). Měl radost z toho, jak se mu vždy podaří pálícího protivníka zneškodnit. Jazyk neměl nikdy popálený, jen se občas stalo, že zakašlal. Nicméně se v pohodě dožil úctyhodného psího věku…

     Stále častěji ve svém okolí slýchám, jak se lidem ztrácí kočky. Musím bohužel konstatovat, že přibývá lidí, kteří se neštítí kočky trávit jedy, nebo na ně klást nástrahy v podobě pastí a nebo dokonce po nich střílet. Lidem vadí, když jim kočka projde po záhoně na zahrádce, nebo dokonce pokud si tam dovolí hrabat. Chápu, že to každému nemusí být příjemné, ale s takovýmto jednáním se nelze ztotožňovat a je to hraniční! Vždy se dá hledat jiné řešení a nejednat takto krajně a doslova labilně a bezcitně! Musím předeslat, že se stále častěji setkávám s vyprávěními i o jiných tvorech, např. že lidi zazdívají úmyslně otvory ve zdech zdí, tzv. větračky a to jen proto, aby tam nemohli hnízdit ptáci a netopýři. Neštítí se často vyházet hnízda s mláďaty a podobně! Je to opravdu nechutné a nepochopitelné. Stále častěji se také střílí po ptácích, kteří přilétají na zahrádky. Lidem vadí, že si hrdličky a divocí stromoví holubi hřivnáči, vyhrabávají např. zasázený hrášek. Standardně tomu předcházím, že opeřencům na zahradě sypu směsku z pšenice, ječmene, kukuřice, hrachu, prosa, pelušky a slunečnice. Ptáci se přilétají nazobat a záhony nechají na pokoji. Navíc je úžasné je přitom z povzdálí pozorovat… Pokaždé když se doslechnu o nějakém takovém lidském neduhu, snažím se to řešit. Nejhorší je lidská lhostejnost. Nelze se chovat slepě a hluše, ať už se děje bezpráví jiným lidem, zvířatům, stromům nebo přírodě jako takové…

     Velice smutné také je, když zvířecí matka přijde o svá mláďata. Je srdcervoucí její usilovné naříkavé volání a pobíhání sem tam, jak své děti volá a hledá. Zvířecí samice bývají obětavými matkami. Pouze v zajetí, se některé zvířecí druhy hůře množí. Je to důsledkem stresu. Občas se stane, že samice zabřezne, porodí, ale pak se odmítne o mláďata starat. Často je to právě v ZOOlogických zahradách. Nelze ale vinit zvířecí mámy. Je to stres ze stísněných prostor a ztráty volnosti. Zvířatům nepřidává ani lidská nahlížející masa, kterou tvoří návštěvníci ZOO. Je moc dobře, když se zde podaří rozmnožovat například i zvířecí ohrožené druhy a pak je následně vracet do přírody, kde je už lidé předtím vyhubili. Jen se snažím vysvětlit, proč takto zdánlivě nepochopitelně, zajaté matky občas jednají.

     Předpokládám, že úbytek některých ptačích druhů u nás souvisí s úbytkem domácích hospodářství. Například vrabci zde hledali potravu v podobě obilnin na dvorcích u drůbeže. Často hnízdili ve starých zdech hospodářských budov. Vlaštovky měly dostatek much nad hnojišti a také svá hnízda si rády stavěly  například ve stodolách, stájích a maštalích. Podobně je tomu i u jiřiček…..

   Jak přibývá lidstva, přirozeně ubývá přírody jako takové a také zvířat.  Nemalou roli hraje i změna životního stylu, který se rapidně mění… Trápí mě, jak všude v poslední době ubývá zeleně. V různých zákoutích mizí stromy a zůstávají zde jen smutné pařezy, jako pomníky někdejších zelených krasavců. Jen málokde se koná výsadba nových stromů. Je to z části způsobeno zdražováním topných paliv. V důsledku toho, zeleně všeobecně ubývá. Ale ptám se: „Co ptactvo, které zde hnízdilo a jiní živočichové, kteří ve stromech vyhledávají úkryt??!“ Nezapomeňme, že stromy také přispívají nemalou měrou k výrobě potřebného kyslíku…

     Neméně důležité je i třídění odpadků. Je jich obrovské množství a třídění ekologii a budoucnosti země nemalou měrou přispívá k dobru. Proto se přimlouvám, nezabere to mnoho času a výsledek stojí za to..

     Dnešní pohádky většinou nevychovávají a neformují správně naše děti (tedy až na pár vyjímek). V pohádkách často vidíme násilí, hrubé necitelné jednání ke všem a všemu. Dřívější pohádky působily kladně. Dobro vítězilo nad zlem a děti si mohly vzít dobrý příklad. Snad jen původní pohádka o červené Karkulce mě vždy nedělala dobře. Vlk – zvíře je za zlého a nakonec je za živa rozřezán a do břicha je mu zašito kamení. To mi vždy přišlo morbidní… Rovněž používání zvířecích názvů jako nadávek se mi příčí. Proč považovat slepici, krávu, vola a podobně za hanlivá slova? Je to naprosto zcestné!..

       Nedávno jsem četla příběh ženy, která má ochočeného potkana, kterého si nosí na rameni. Potkani jsou velice inteligentní a velmi jsou vázáni na osobu, která k nim přilne. Tento potkan dokáže svou majitelku včas upozornit na epileptický záchvat, který se jí blíží. Paní se pak na něj může včas připravit, vzít si léky a podobně. Zvířata mají schopnost vycítit to, co my nedokážeme.