STEPHEN KING: FULL DARK, NO STARS (2010)

S T E P H E N  K I N G : FULL DARK, NO STARS

Hodder & Stoughton, 2010

hardcover

352 str.

_______________________________________________________________________________________________________

STEPHEN KING oslaví v září již 64. narozeniny a jakoby chtěl ihned v zárodku shodit se stolu uštěpačné narážky na svůj věk, zvyšuje frekvenci vydávání svých děl. K nemalé radosti četných příznivců.  Řadím se k nim už 23 let, kdy jsem jeho jméno zaregistroval poprvé. Díky slovenskému překladu románu Firestarter, v jazyce našich východních bratří neodolatelně nazvanému Podpaľačka.

KING TEDY již zase vydává jednu tlustou knihu, či povídkovou sbírku, za rok a tak je na místě otázka, jestli je stále ve formě. Na rozdíl od některých amerických a britských kritiků, kteří jeho tvorbu tvrdohlavě a neúčelně  nazírají prizmatem Faulknerova, Dostojevského, či Steinbeckova stylu psaní, tvrdím, že je stále vysoce nadprůměrným psavcem. Dopodrobna vychytané řemeslo, bezbřehá fantazie, smysl pro zápletku, lehkost dialogů a v neposlední řadě ono sepětí tajemna s každodenní realitou, mu dovolují hrát si se čtenářem stejně, jako v době, kdy ještě teprve získával spisovatelské ostruhy a jeho ohromné remoné prvně letělo od úst k ústům

Jen to ohromení poněkud pominulo. Jednak proto, že čtenář  Kinga považuje za výborného psavce již dávno a automaticky, a jednak proto, že se v posledních deseti patnácti letech přemnožil nemalý zástup jeho plagiátorů. Styl, jakým píše King, je pro populární literaturu fikce naprosto ideální a vždycky zde ležel jako houska na krámě, ovšem jen on měl tehdy před 40 lety "koule" a chuť ji zvednout a obrousit ji do skvostné křišťálové podoby.

MÍRA "FORMY"  v tomto druhu beletrie ovšem nezávisí jen na stylu psaní, ale především na vystavění příběhu a nápadu. Není divu, že v současnosti King (v kontextu jeho tvorby především z let 1974 -1993) stále obtížněji hledá nosná témata. Ne proto, že už byla kdysi zpracována, ale proto, že je zpracoval právě on. Nemusí se bát, že jeho nynější i budoucí tvorba vyloženě zklame, nebo že jeho obálky nebude zdobit prestižní sticker "Bestseller no.1". Musí ale snést a nemůže uniknout komparaci své současné tvorby s tou minulou.

POKUD V prvních dvaceti letech své kariéry chrlil jeden znamenitý román za druhým, z děl vydaných v poslednich 15 letech v mém osobním hodnotovém žebříčku obstojí a vyniknou pouhé tři - Blaze (2007), kterým se definitivně rozloučil s pseudonymem Richard Bachman, Černý dům (2001) a samozřejmě Zelená míle (The Green Mile, 1996). Poněkud překombinovanou a pro vlastní radost napsanou Temnou věž (The Dark Tower) nezmiňuji. Anebo si myslíte, že třeba Nespavost, Ostrov Duma Key nebo Rose Madder obstojí ve srovnání s Carrie, Mrtvou zónou či Žhářkou? Pavučina snů s Tommyknockery? Puls s Prokletím Salemu? Pod kupolí a Příběh Lisey s Dolores Claibornovou, Řbitovem mazlíčků, či s Misery?

Dle mého nikoli, jen znovu podotýkám, že srovnáváme ranou a pozdější tvorbu jediného, konkrétního autora a ne celý žánr moderní fantastiky a hororu. Záleží na úhlu pohledu a rovněž, možná nejdůležitěji, na tom, kdy se čtenář s Kingem seznámí a rozšíří šiky jeho armády tzv. Constant Readers? Kdyby byla mou absolvovanou prvotinou třeba Rose Madder, řval bych nadšením stejně mocně. Až do doby, než bych objevil To (It), nebo Svědectví (The Stand)... nebo Nezbytné věci (Needful Things).

______________________________________________________________________________________

FULL DARK, NO STARS (netuším, jaký ekvivalent názvu zvolí nakladatelství Beta pro připravované české vydání, ale pro naše potřeby můžeme zatím přeložit jako "Žádný hvězdy, tma jak v pytli") nabízí soubor čtyř děl, rozsahem se pohybujících někde na rozmezí mezi dlouhými povídkami a krátkými romány. Tak, jak chronologicky zaplňují knihu, přisuzuji těmto "stories"  osobní verdikt: (s malou výhradou) výborná, vynikající, lehce podprůměrná a dobrá.

___________________

ÚVODNÍ PŘÍBĚH  "1922" nastavuje laťku velmi vysoko a nebýt jednoho (bohužel v rámci povídky důležitého) detailu, řadil bych jej mezi autorovy nejlepší práce. Od začátků je to Kingova tour de force s živým a bohatým prokreslením charakterů postav v jejich nezměrném zoufalství, pramenícím z šokujícího zločinu a jeho fatálního dopadu na pozdější osudy smutných hrdinů. Servírovaný samozřejmě s enormní dávkou napětí. Děj je, jak již název napovídá, zasazen do retroreálií Spojených států 20. -  40. let minulého století a začíná naprosto senzačně:

"VŠEM, KTERÝCH SE TO MŮŽE TÝKAT. Jmenuji se Wilfred Leland James a toto je mé doznání. V červnu 1922 jsem zavraždil svou ženu Arlettu Christinu Winters Jamesovou a její tělo ukryl na dně staré studny. V tomto zločinu mi pomáhal můj čtrnáctiletý syn Henry Freeman James."

Zbytek děje džentlmen neprozrazuje, jen dodává, že v něm podstatnou roli hrají krysy, které si mohl Stephen King odpustit. V minulosti je v povídkách již (a lépe) použil a vyznění příběhu tak dostává až příliš archaických ráz. Poslední tři čtyři stránky mohl klidně napsal Edgar Allan Poe nebo H.P. Lovecraft, a čtenář by si toho, při troše dobré vůle, ani nevšiml. Škoda. Vše ostatní je totiž náramná, dechberoucí jízda.

V NASTAVENÉM  kursu jedeme dál, ba co víc, dostáváme se k nejlepší části celé kníhy. "Poctivé prodloužení" (Fair Extension) nás zavede do starého, dobrého městečka Derry a hned se seznámíme s Harrym Streeterem. Nemá na nás náladu, protože s jeho životem to jde šupem od deseti k pěti. Otrávenou třešinkou na jeho zpackaném životním dortíku je navíc čerstvá lékařská zpráva s diagnózou:  rakovina plic. A před sebou možná rok, možná dva roky života. Potkává však ďábla, přestrojeného za stánkaře, a po chvílích nevěřícných rozpaků od něj přijímá "faustovskou slevu". Dalších 15 let spokojeného a blahobytného extra žití za nepatrnou protislužbičku. Patnáct procent z ročního platu až do konce smlouvy, a hlavně - převedení tíhy své životní smůly na někoho, koho zná.

Po čtyřech měsících je Streeter bez nálezu, má velmi slušně placenou práci a rodině se nebývalé daří, kdežto na rodinu jeho přítele a souseda dopadá jedna Jobova rána za druhou. Kola alternativního osudu se zběsile roztáčejí a King pevnou a neúhybnou ruku vede čtenáře ke strhujícímu závěru, v intencích nejlepších povídek Raye Bradburyho, či jeho samotného ve vrcholné formě.

___________________________

DRUHÁ POLOVINA knihy za tou první znatelně kulhá. Ne stylem psaní, který je hlavně v úvodu zavěrečných dvou povídek dramatický a chytne čtenáře jako vždy pod krkem, ale právě absencí lepšího nápadu, zápletky i pointy. V "Pořádném řidiči" (Big Driver) je při návratu domů z přednášky a autorského čtení spisovatelka thrillerů Tess Jean znásilněna a ponechaná osudu v nepoužívaném potrubí ve škarpě. A plánuje výživnou pomstu. Poněkud omšelé téma, jasná linka příběhu, pár (očekávaných a mírně násilných) zvratů a bezradný konec.

Rovněž v "Dobrém manželství" (A Good Marriage) rozehrává autor mírně vyvanulé téma, ale kouzlo tohoto námětu tkví v tom, že patrně vždycky bude čtenářsky atraktivní a vděčný. Darcy Anderson je čtvrtstoletí spokojeně vdaná za byznysmena a numismatika Boba. Jednou večer, když je manžel na služební cestě, náhodou objeví v garáži skrytou bednu s překvapivým obsahem. Extrémní porno jim ale není, spíš co se skrývá pod časopisy - krabička s doklady a osobními věcmi jakési dívky, jedné z obětí sériového vraha. Zděšená Darcy s pomocí internetu porovná data vražd mladých dívek s daty manželových obchodních výjezdů a vše je jasné. Manžílek si to ale mezitím šine domů. Následují zoufalé otázky typů "Jak jsem s ním mohla 25 let žít a ničeho si nevšimnout? Jak teď budu žít? Co řeknu dětem?" Víc neprozradím, snad jen to, že se odhodlá k zoufalému činu a že závěr mě mírně zklamal, stejně jako u předcházející povídky.

Vrtá mi hlavou, jestli King nepostřehl potenciál, který se ve 3. a 4. příběhu skrýval a volal po neotřelejším zpracování a vyústění - anebo jen z pohodlnosti zvolil předpokládanější a tedy i fádnější rozkrytí zápletky? První části třetí a čtvrté story jsou mnohem silnější než závěry, o kterých se opravdu nedá, spolu s anglicky mluvícím čtenářem, mluvit jako o "unbearable suspense", o nesnesitelném napětí.

______________________

V DOSLOVU autor píše: "Ve Full Dark, No Stars jsem se snažil, jak nejlépe jsem mohl, vykreslit, co jsou lidé schopni udělat a jak se mohou chovat za krajně zoufalých okolností." Kdysi se Stephenu Kingovi dařilo tyto obrazy malovat drtivými barvami, teď už to taková síla, až na výjimky, není. Ani on není totiž žádný vypravěčský deus ex machina  a mám osobní pocit, že poněkud zpohodlněn. Ovšem, co by jiní za takové "flákání" dali, že?

Možná je to přece jen pouze mé subjektivní zdání - a možná mě svým novými románem "11/22/63" (ano, kniha bude mít v názvu datum vraždy Johna Fitzgeralda Kennedyho), který vyjde v listopadu 2011, znovu ohromí jako kdysi. Okamžitě si ho koupím, hned jak bude na amerických, či britských pultech k dostání, protože bych nevydržel čekal ani o vteřinu víc, než bude mé fyzické stránce zdrávo. Velcí autoři vždy vzbuzovali velká očekávání a King je prostě "Big Driver of thrillin´ highway..." 
I v předdůchodovém věku a vzdálený tisíce mil od jisté prádelny v novoanglickém Bangoru.

...