Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
(připsáno pod dojmem neuzavřenosti předchozího. Čas ukázal, že zřejmě zbytečně.)
A byl den, a vetřel se mi do snu stejně nehorázně jako když ledový vítr pohladí rozespalé tělo, a probudil jsem se tou ránou když se zabouchla vrátka spánku, a já jsem se už nemohl vrátit do své blouznivé vnitřní skutečnosti, po snu zbyla jen zanícená pachuť v duši, a tak každý musíme ráno pomalu přijímat zpátky ten svět, který jsme minulé noci nesnesitelně lehce opustili, a tak i pikolík, jenž doléval vína habešskému císaři, došel po cestičce sypané štěrkem vlastního života až k cíli nejtajnějšímu, a protože poznal už všecky šprýmy a rozmary života, neminul tu chátrající kapličku štěstí, a uvnitř viselo léty zašlé zrcadlo, a on zkusil pohladit kočku co se vyhřívala na kameni, ale na délku dlaně utekla, a pak konečně vešel, a v tom zrcadle uviděl sám sebe jak je naplněn životem, jak ta rozteklá hvězda na bleděmodrém pečetí jeho život, jak je tou poslední blýskavou vzpomínkou na minulost, a ten pikolík sundal šerpu z prsou a na tom místě zůstal a otevřel se světu, a ucítil, jak více už hledat a získávat netřeba, teď byl tak bohatý, že mohl rozdávat, byl sám v sobě pro sebe tím nejpřepychovějším hotelem, tam není třeba číšníků, tam není třeba slov, tam život společně s osudem a dámou sečtělostí dál a dál objednávají na stůl a vášnivě se přou o pravdách světa a neodcházejí, neboť kdyby odešli, odešel by smysl sám, a to není konec příběhu, to je teprve počátek, neboť právě v této chvíli se začíná neuvěřitelné stávat skutkem...
Písmák