Ohnivý mužíček a chladná Rozmazlína

V studeném tichu krev mi hoří

má Rozpustilko Ledovlasá

ulož mě v hloubce Sedmimoří

v kterém se stříbro ze slz tvoří

ze střibra potom chladná krása

Hořím jak záblesk nad Loirou

v impresích pana NeManeta

světla mi proudí kapilárou

jako když plamen s mlžnou párou

sráží se v tichu konce světa

Chtěl bych kus ledu z tvého klína

přiložit na rty hořkoslané

živly se spojí světlo vzplane

kdo nás pak oba pozhasíná

ten který z ohně

první

vstane?

Znám magnetismus protikladů

hoří mi tepny a ty chladneš

jak slepé stromy v zimním sadu

co mají větve spících hadů

myšlenky jejich

neuhádneš

Víš co je smůla které věří

i mnozí sliční hazardéři?

Vždyť na tom není vlastně nic

Plamenometem čechrat peří

ohýnkem přejet po páteři

ptáčkovi

který slíbil víc

než by kdy splnil

lidské zvěři

pak Fénix chcípne

zápal plic

...