O mých zvířecích kamarádech (31)

     Včera se vrátily ´naše´vlaštovičky. Na dvorku jsem přesazovala a zastřihávala pelargonie, které jsem měla přes zimu v sklepě a v tom jsem nad hlavou uslyšela známé švitoření. Povědomý pár mi prolétal kolem hlavy a  po chvíli se usadily na televizní anténě, která trůní na střeše našeho domu. Sameček pěkně pozpěvoval a samička mu přitakávala milým hláskem. Mám pokaždé obrovskou radost a skláním se před nimi. Musí uletět takovou dálku, jen aby zůstaly věrné svému domovu. Hned jsem jim odstranila sklo z okénka, které jsme k tomu s manželem přizpůsobili, aby mohly vlaštovičky lítat do sklepní chodbičky ke svému hnízdu, jak se jim zlíbí. Mají zde udělané sedáky a kočky přes léto do zmíněné místnůstky nepouštím, aby náhodou na opeřence nezaútočily.

   To špačci přiletěli už před nějakou dobou. Z okna každý den pozoruju, jak nosí potravu do své budky…

   Jak tak jaro probouzí veškerou přírodu, začala být naše ochočená husa ještě mazlivější než jindy. Chodí za mnou po dvoře a když si sednu  tzv. na „bobek“, strká mi hlavu k mojí hlavě, nebo přímo pod ruku a nebo do podpaží. Vydrží tak dokud se nezvednu. Tulí se hlavou a jemně mi ozobává oblečení a nechá se hladit. Je doba páření a její houser si ji bedlivě hlídá. Husa už snáší vejce a když usedne na hnízdo, nechce ji houser rušit a každou chvilku ji volá. Když husa vyleze, běhá za ní krok za krůčkem. Husy i kachny spolu tvoří pevné páry i když si občas samec „odskočí“ i za jinou samicí, zase se hned vrátí ke své vyvolené. Ovšem u samic to samcem není povolováno, hlídá si svou milou a odhání  ´protivníky´.Zmíněná husa je sice klasická bílá a houser je šedý, tzv. husa labutí. Ale láska si nevybírá. Podobně spolu na dvoře chodí například kačer pižmový s kachnou českou a i jiná zvířata se takto mísí, ačkoli mají možnost stvořit pár se stejným druhem. Když usedne kachna na hnízdo s vejci, přivolá ji kačer k potravě, když je doplánována. Kachna jej poslechne, vyleze se najíst a opět jde zahřívat vajíčka.. Je radost dívat se, jak se husy a kachny rády koupou. Vyvádějí, myjí si své peří a ve vodě si doslova lahodí.

   Už jsem vám psala o tom jak se ráda mazlí slepice Koký a taky holubice Pupu. Pupu má teď taky mazlivější období, víc nežli jindy. Když ji pustím, přiletí mi na rameno. Sednu si a vezmu si ji na klín. Usadí se a nechá se hladit a čechrat peříčka. Má ráda, když ji takhle přikryju svetrem. Pak se ani nehne a podřimuje. Když je v kleci a má chuť se pomazlit, zahouká si na mě. Kontaktuje mě pohledem (už poznám co ten pohled znamená) a když ji odpovím, projeví radost jakýmsi „polknutím naprázdno“, což v její řeči znamená projevení radosti.

     Na jaře se probouzí i studenokrevní živočichové, kam například patří žáby, želvy a spousta dalších tvorů. To že patří mezi studenokrevné v praxi znamená, že když klesne teplota okolí, klesne i jejich tělesná teplota a zvířata začínají být „ztuhlejší“, přijímají méně a méně potravy a chystají se tak k zimnímu spánku. .. Naopak na jaře je dění opačné. Třeba naše želvy. Začnou s přibývající teplotou ožívat, lezou rychleji a přijímají stále víc potravy. Vodní Pižmína pak pravidelně začne se snůškou kožovitých vajec.

     Dnes jsem v televizi viděla reportáž, která mě vůbec nepotěšila. Je moc dobře, že se u některých silnic staví dřevěné zápachové ohradníky, které odrazují příchozí zvěř a zabrání jí tak vstoupit do vozovky. Předchází se tak střetům zvířat s projíždějícími auty. Potud je vše v nejlepším pořádku. Smutné na tom je, že lidi chodí tyto kůly krást. Buďto si je dávají před vlastní zahrádky, aby jim zvířata nevnikala na jejich pozemky a nebo s nimi topí.  Tím se zmaří práce lidí, kteří myslí na zvířenu a hlavně samotné zvířecí životy. A nejen zvířecí, zlodějíčci už nedomyslí, že to můžou být v budoucnu i oni sami, komu vběhne zvíře pod kola a může pak dojít i k jejich vlastnímu neštěstí v podobě zranění, nebo dokonce ztráty lidského života. O hmotných škodách se jistě nemusím zmiňovat.

   V jiné reportáži včera apelovali záchranáři. Lidi jsou nepoučitelní a ač v dobrém úmyslu, nosí do útulků a záchranných stanic spousty mláďat o kterých se domnívali, že jsou opuštěná. Přitom se většinou jedná o zdravá mláďata, která měla v povzdálí své rodiče a žádné nebezpečí jim nehrozilo. Je důležité umět rozlišit, zda jde o poraněného jedince, nebo zda přišli očividně o rodiče. Zvířata pak ztrácí své přirozené instinkty a je pracné je začlenit zpět do volné přírody.  Útulky mívají z jara přeplněné kapacity a nedostačující finance na provoz.  Proto je dobře, když kdokoli může jakkoli přispět, podobně jako pro potřebné nemocné a postižené lidi. Ale o tom všem jsem se už zmiňovala… Přesto myslím, že je důležité toto vše mít na paměti a jak se ne nadarmo říká, opakování je matkou moudrosti.

        Příroda pučí a vše se začíná zelenat a rozkvétat. Je to neuvěřitelná krása, jak je vzduch provoněný a kolik krásy je kolem nás, jen se stačí rozhlédnout. Nejsem příznivcem chemických postřiků, co se týče růstu na zahrádce. Když například bramborovou nať ´napadne´mandelinka bramborová, pravidelně broučky i s larvami a vajíčky vysbírávám a odnáším je do vzdálené přírody. A tak podobně to praktikuji se vším…