DIALOG V D-MOLL

Fragment z rozsáhlého dialogu v sevřených verších. ONA (proloženě) - ON, později si pozice vymění. Poprvé zde publikováno v roce 2005 pod mým někdejším nickem Acheron. VAROVÁNÍ! Délka může být pro mnohé neunosná. Karlu Krylovi ...variace na jeho 7 básniček na zrcadlo...

Sama jdu v slunci

po písku

jak v zlatém punci

řetízku

jenž z vody visí

do nebe.

Sama. Jak kdysi.

Bez tebe

a přece plná

naděje

jak tichá vlna.

Pozdě je.

Jen moře šumí

z tesknoty:

kdo básnit umí

jako ty?

Zase ta chvíle

básnění -

růžové brýle

pro snění -

skla za kterými

trpíme...

Napiš mi rýmy

pro rty mé.

Zas básnit? Díky.

Uchýlím se v touze

ku lhaní

že ty tvé rtíky

stvořeny jsou pouze

k líbání.

Když tělo žádá

krev se dere v hrůze

z aorty.

Láska se ráda

barví do iluze.

Jako rty.

Hry neustálé

šly by ti.

Musíš mi ale

slíbiti

že takto hopsat

stavět most

znamená popsat

skutečnost...

Snad nechceš abych

měřil věty živé

bez metru

v kadencích slabých

třtiny neduživé

ve větru?

Klást rýmy. Jemně.

Jako z nerozumu

nad slova!

Co když je ve mně

přece jen něco z umu

Krylova?

Ty zlý! Já přece

žertuji

jak ryba v řece

připluji

k tvým nohám z deště

studeným.

Řekni mi ještě:

co je rým?

Rým to je spona

která drží šaty

při sobě.

Jak On a Ona -

dvojřetízek zlatý

k ozdobě.

Když ticho slétlo

oči jež ti líčím

zbarví tmu.

Rým to je světlo.

Však nebyl by ničím

bez rytmu.

Rytmus? Už chápu!

Tak to je!

Jako když tápu

z pokoje

rozespalostí

zmatená.

Je rytmus - kostí

ozvěna?

Jak světlo jasné

proudí ven

až jeden žasne

udiven.

Když živí nehnou

s mrtvými -

je rytmus běhnou

pro rýmy?

Rýmuji? Ale!

Přesnější je pro mne

k r y l u j i .

Nedokonalé

nerovná se - skromné.

Lituji.

Rafinovaně

jak muleta rudá

na býka

působí zbraně:

lichá a pak sudá

slabika.

Veršeptám skládám

hefaistovsky kovám

klobásním.

Cit neovladám.

Ad acta ho schovám.

Co já s ním?

Víc se mi líbí

řád jenž struny napne

k zpívání.

Když forma chybí

zbude jenom trapné

kafrání...

Nechci se rýpat

ve stavu

proč takhle sypat

z rukávu

slůvka jak z číše

nadšení.

Není to spíše

cvičení?

Zkusím to znova:

jak lze údy těla

ochočit

chci aby slova

dobrovolně chtěla

otročit.

Aby se dala

měnit z jisker světla

v anděla.

Aby se vzňala.

Jako Fénix vzlétla

z popela.

Není mi líto

vázat nitkou zlatou

trojspřeží.

Kdo necítí to

cestou kostrbatou

poběží.

Na konci trasy

co se nezrýmuje -

- rozpůlí.

Rým vybírá si

rytmus který mu je

po vůli.

Ve jménu chtíče

rozkoše

chytat jak míče

do koše

slova jež plují

v bažině.

Že plevel bují

v češtině?

Dobře ty jedna!

Z nepropustné špíny

nevzhledné

vybírat ze dna

perličky jež jiný

přehlédne.

Pak - čáry máry -

změnit slovní pyré

v sousoší!

Vybrousit tvary

podobno je čiré

rozkoši.

Ve jménu krásy

která někdy vzniká

jindy ne

jak uschlé klasy

v slovech dynamika

zahyne.

Když rytmus jasný

přemažeš jak díry

do noci -

jsi jen stroj na sny

vkuté do přemíry

emocí.

Když báseň bývá

naivní

autor se skrývá

tají v ní.

Let plete s chůzí

po souši.

Proč potom múzy

pokouší?

Ty nevíš inu

jak psát vachrlaté

kopie?

Kdo pro hlušinu

nezří pruty zlaté -

slepý je.

Kdo hlava bystrá -

- smetí nevynášel

z přehrady.

Objeví mistra

který pro něj našel

poklady.

Když tyhle hrůzy

nevyzní

co potom druzí

mají z ní?

Slova se v síti

zapletou.

I on se cítí

poetou?

Tragikomicky

vzato - poezie

není nic

než výdech lidský.

Běžná fekálie.

Definic

je jistě více

jako exkrementů

v podhradí.

Každého strýce

psavce bez talentu

prozradí.

Jsi možná příliš

cynický

když takto shlížíš

na nicky.

Spí v jedné kleci

blues i Kant.

Co Čech to přeci

muzikant.

Z trpkého hravé

pramení.

Jak poznat pravé

umění?

Kdo kód zná v kterém

stane se

eskamotérem

z profese?

Ty moje skvělá!

Vůni kterou šíříš

rozvinu.

Umění dělá

kámen kterým zvíříš

hladinu.

Ozvěna hluchá

dotknout chce se nebe -

oba ví

že to stav ducha

kterým nejen sebe

pobaví.

Umění není

jen obraz či socha

paryby.

Též zrcadlení

slov. Dívka jež hocha

políbí.

Umění studí.

Nebo žhne. Či víří

larvami.

Anebo nudí.

I když třeba hýří

barvami.

Tělo by chtělo -

ústa ne...

To co se chvělo

ustane.

Porodní stahy

zakrní.

Rád leháš nahý

do trní?

Ne každý bývá

Baudelairem.

Lež často splývá

s žonglérem

a plive s blázny

na Krista.

Nejsi jen prázdný

artista?

Jak kobra svůdná

tančíš na mém plese.

Chutná ti?

Je cesta bludná

jenom proto že se

klikatí?

Je prázdnou studna

jenom proto že ji

ozáří?

Já lovím u dna.

Vzhůru pohlížejí

hvězdáři.

Mozek co myslí.

Srdce které zčásti

krvácí...

Jako hru s čísly

zapojit je v slasti

kreací.

Objevit skrytost

tvoření. Ne tupou

konzervu!

Oživit bytost.

Zírat jí pak lupou

do nervů.

Ne Frankensteina

jenž se pletl Bohu

do plánu.

Chci najít tajná

vlákna která mohu

v jehlanu

vztyčit jak meče.

Bohu se tak více

přiblížit -

než jenom vkleče

zapalovat svíce -

s biblí žít...

Slova jak kusy

pyramid?

Prostší šat musí

víra mít.

Kdo se jí štítí -

okorá.

Nad vším má býti:

pokora.

Ta přece bude

špičkou mého chrámu

pro radost!

Ne verše chudé

z vyjedených krámů.

Těch je dost.

Že ten se rouhá

kdo pár slůvek chytí

do oka?

Toť forma pouhá.

Dech i vlnobití

divoká.

Nechceš mi milý

rozumět.

Opomeň chvíli

stavbu vět.

Může rým sterý

- upřímně -

sdílet cit který

patří mně?

Ten koho brousit

slovo - drahý kámen -

nevzruší

dál může trousit

cit v němž spodní pramen

netuší.

Dál takybásní

jenom mele pantem

bez skladu.

A pak se - zasní.

Maže lubrikantem

návnadu

protože touží

aby jeho šplechty

chválili.

Je mouchou - v louži.

Uhryže si nehty

za chvíli

neb - kýho výra! -

rozhodl se jiné

obšťastnit.

To je ta víra?

Pro mne z toho plyne:

nebásnit.

Ach co je plísní

nezvaných

nemastných písní

neslaných

a ty chceš přesto

- pro Kryla -

udělat gesto

fintila?

Nechci jen zvracet

co na jazyk slina

přinese.

Není mi dvacet.

A tys - Messalina

obsese.

Neklaď mi do úst

to že se jen halím

do pózy.

Musel jsem dorůst.

A že se ti vzdálím -

nehrozí...

Má dobrá vílo!

Slast mne pustit nechce -

- a ty s ní...

Báseň je - dílo.

Měla by být lehce

artistní.

City v ní bují?

Proč ne? Tak to chvění

v pugétu

naaranžuji

třeba k pobavení

estétů...

Vyjádřím zpěvem

nádech... pauzu... výdech...

Řeknu ti -

básnickým střevem

neprobudíš v lidech

pohnutí.

Má-li verš býti

pláč jenž proniká mi

do stenů -

- ať aspoň svítí!

Jako drahokamy

v prstenu.

I ten kdo slovy

nevládne

věci ti poví

záhadné.

Cit není móda

pro muže.

Chutná ti voda

z kaluže?

Určitě ne ty

gurmáne!

Jsme jak dva světy

spoutané.

Pták z uniformy

v kleci zní.

Ty tvoje formy

precizní...

Znáš neoraná

pole co se táhnou

k obzoru?

Um nemá pána

jako ti co prahnou

po vzoru.

Nos pěkně vzhůru

- sancta simplicita! -

tlachají...

Architekturu

v které vášeň skrytá

neznají...

V ní něco z šelmy

jejíž tlapa líná

zraňuje.

Rým nevyšel mi?

Brzdná kapalina -

funguje.

Tak zpět se nořím

hledám kdo mé schody

zavalil.

Stál Nero o Řím

když ho v rámci ódy

zapálil?

Nespravedlnost

na světě!

Jen pro úplnost

ptám se tě

neb jsem si jistá

- právě tu -

že máš víc místa

 k rozletu!

Až tempo zklidním

zavolám

tvým múzoidním

patrolám.

Vykřičím plíce

ve vzdoru

že též chci více

prostoru!

Hle - pravá žena!

Problém ten je skvělý

na rozbor!

Nevytížena?

Změňme Dardanely

na Bospor!

Jsi nějak  v ráži.

Změna toku děje?

S radostí!

Výměna stráží.

Emancipace je

nutností...

______________

/ R O Š Á D A /

______________

Kdo vlákna tajná

nastavil?

Ženy! Ta bájná

kasta víl

kterou chci vzývat

v seanci.

Může vlk zpívat

o tanci?

Když slovo bodá

vzniká arytmie -

- zámlka.

Zkalí se voda

v níž si Paris myje

jablka.

Syčí v nich hadi.

Je jich plná mísa

ze sklizně.

Muž ženu svádí.

Věčně se jí lísá

do přízně.

Má srdce lovce -

říká se.

Vlk honí ovce.

O mase

básní. Pak hlady

zavyje.

Les změní vnady.

Tmavý je.

Sarkasmus? Dobře.

proč tak nenápadně

hošíku?

Dáš pusu kobře

číhající na dně

košíku?

Do dialogu

který spolu chvíli

vedeme

chceš vstříknout drogu?

Sám jsi přiopilý

srdce mé?

Sníh očí taje.

Puká ret.

Všechno ti hraje

do karet.

Král nezvedá se

po matu.

Vraťme se zase

k tématu.

Já měla za to

že sám měníš téma

pranice.

Mlčeti zlato?

Inspirace nemá

hranice.

Když rým ti kulhal

vyměnils ho rychle

za jiný.

Kdyby ses ulhal

nevykouzlíš krychle

z roviny...

Ty provokuješ?

Ale ne!

Železo kuješ

žhavené?

Trn zvící šídla -

pokárá...

Vzala sis křídla

Ikara?

Ikaros vzpíná

peruť pro Daidala

v bolesti.

Ach co by jíná

ráda za ráj dala

za štěstí...

Vášeň je mdloba

Ty a já jsme listí

podzimu.

Letíme oba.

Rytmičtí a - čistí

do rýmu!

Oba jsme trochu

přes míru

oblétli plochu

vesmíru.

Vidím tvé slzy

na víčku.

Teď mě to mrzí

mazlíčku.

Rozplakalo tě

to že tě

jako pes kotě

k odvetě

nutí to moje

téte-a-téte?

Z včelího roje

vzejde med-

-a med pak do rtů

pachuť přeslazenou

přihání.

Je sladkost dortu

jenom lehkou ženou

k mlsání?

A hořkost? Kde je?

Sladké bývá bez ní -

neznámé.

Kám báseň spěje

když rým který nezní

ztrháme?

.....

( l e  f r a g m e n t  p e t i t)

---