První večeře bez Jošuy

Rozprostřela jsem nekonečné sítě

jak zlatá rybka jež zjevuje se dětem

k obrazu svému tiše kreslím si tě

jak hrdě kráčíš nad Genezaretem

A padá mlha lehká jako rýmy

co se jak dýky noří do oparu

prckové míří někam do Fatimy

kde čistá panna žije z milodarů

Dva světy ve skle uzlík jedné nitě

upíří křídla jež vzlétla nad ruinu

je divné chytat lelky v tichém žitě

i když už dávno je po helloweenu

A tak tu splétám nekonečné sítě

k značení chodeb používám křídu

asi už nikdy nenaložím si tě

k potěše ducha

do formaldehydu

Mé ruce tvoří kříž dvě břevna v oku

dva klikyháky jako v hnízdě zmijí

díváš se na ně miliony roků

a vidíš jenom trigonometrii

....

...