Je suis malade - Ztracená

On mě objal a já se rozplynula. Ztracená v temnotách vlastní mysli, nalezla jsem smysl všeho. Svět kolem se točí a tančí, nemůžu ho zastavit. Kolikrát jsem na kolenou prosila? Ohlušující ticho pulzuje v kruzích, vidím krev stékající po stěnách, jsem děsivě svobodná a nemůžu se pohnout. Ztrácím se v sobě, ztrácím se v něm.

Ptám se, kdy už to skončí? Kdy bude po všem? Jsem unavená předstíráním, že jsem šťastná; piju každou noc a všechna whisky chutná stejně;  už nevím, kam mám jít; jak tohle skončí? Jsem šílená, šílená a zoufale posedlá tebou, jsem opuštěná, jako když máma tenkrát večer odešla a nechala mě samotnou. Klečím na kolenou a křičím, aby ses aspoň otočil a ještě naposled se usmál, ještě jednou, naposled. Vlévám svou krev do tvého těla a sama se vytrácím, mizím...  Zachráníš mě?