Tři můžou být víc než dva

Miluju podzimní Prahu. Procházky centrem o samotě, pozorování cizích lidí a samozřejmě kluků. Tohle je příběh který se nikdy nestal, ale stát by se mohl a třeba se i někdy stane. Kdo ví. Zatím jsou to jen kousky mého krátkého života poskládané do jedné fikce. Příběh je směsí reality a mých představ. Doufám že se Vám bude líbit.

Konec října roku 1999. Neuvěřitelně nádherné počasí a volno. 28. října padlo na čtvrtek a majitel firmy vyhlásil firmení volno. Celý čtvrtek jsem prožil v nádherném klidném rozpoložení, večer vinárna s kolegama s práce. Klídek a pohoda. V pátek jsem po tom lehkém flámu vyspával docela dlouho. Proč taky vstávat. Předemnou ještě tři dny volna já neměl co dělat. Vstal jsem okolo poledne, nasnídal jsem se vyrazil do Prahy. Rozhodl jsem se udělat si radost, a tak jsem se do toho vrhl rovnýma nohama. Prošel jsem snad všechny obchody v centru a jak jsem to nikdy nedělal - nakoupil jsem si hromadu věcí. Celé to odpoledne mě vyšlo na necelých sedm tisíc. Obtěžkán taškami jsem si sedl do Kenvelo kafé a oddával se slastnému pocitu první denní kávy a spokojenosti z nákupů. Když v tom jsem je oba uviděl. V první chvíli mě ani nenapadlo že tvoří pár. Jeden z nich vyšší okolo 23 let, asi tak 190 centimetrů, světle hnědé vlasy a stejná kožená bunda, na kterou jsem před hodinou koukal v krámě (jenomže kreditní karta mě přes některé limity prostě nepustí, no….). Druhý byl o něco menší, tmavé vlasy, mohlo mu být něco mezi osmnácti a dvaceti. Tvořili trošku nesourodou dvojici. Ten mladší byl už od výrazu rošťák a pravděpodobně i trochu trdlo. Všechno kolem sebe komentoval víc než hlasitě, smál se a vypadal přesně tak jak má to správné mládí vypadat. Spokojeně. Ten druhý už o něco zkušenější, umírněnější ale přitom se sympatickým úsměvem na tváři. Až v tu chvíli jsem si toho všiml. Každý z nich měl v ruce rudou růži. Pomalu procházeli pasáží proti mně a dívali se postupně do všech výloh. Nedalo mi to a podíval jsem se tomu staršímu z nich do očí. To co jsem tam viděl mě překvapilo. Zrovna koukal na svého "kamaráda" a já z jeho pohledu četl lásku nejlepšího přítele, staršího bratra, milence a zároveň přítele. Až jsem se zastyděl za své myšlenky, ale než jsem se stačil stočil pohled jinam, naše oči se setkaly. Byla to jenom vteřina, když on se usmál, podíval se na svého přítele, zpátky na mě a zakroutil lehce hlavou. Když procházeli kolem mě, slyšel jsem jak říká "Půjdem si sem sednout na kafe." Celá kavárna prázdná a oni si museli sednout zrovna vedle mě. Slyšel jsem jejich rozhovor, ale jednotlivá slova ani věty jsem nevnímal. Jediné co mi procházelo myslí byl zvuk jejich hlasů, který tekl nádherným souměrným proudem. Z mého zasnění mě z ničeho nic vyrušil hlas toho staršího z nich. "Ty jsi z Prahy??" "No, jsem" odpověděl jsem a můj výraz v tu chvíli odpovídal nejspíše obecnímu idiotovi. "Chceme se podívat k Obecnímu domu a potom na Staromák, jak je to nejjednodušší??" Popsal sem jim cestu, oni poděkovali, zaplatili a - odešli. Měl jsem spoustu času. Stavil sem se doma, vzal si na sebe svoje nové oblečení a vyrazil zpátky do ulic. Ať se lidi podívaj na hezkýho kluka. Pomalu jsem procházel Celetnou směrem k náměstí Republiky když se z davu vedle mě ozvalo: "A hele, náš pražák." Automaticky jsem se otočil po známém hlase a oni dva stáli přímo předemnou. Ukřičenej mladík se na mě smál. Už se drželi za ruku a svoji lásku nijak neskrývali. "Můžeme se zeptat kde se dá dobře najíst??" Doporučil jsem jim jednu restauraci nedaleko a začal vysvětlovat cestu. "Nemůžež nás tam doprovodit, tam asi sami netrefíme," řekl po mém vyčerpávajícím popisu ten starší. Řekl jsem proč ne. Sám jsem měl docela hlad a tak jsem s nima šel. Cestou jsme se představili. Starší z nich se jmenoval Marek a byl z Mělníka, ten mladší byl Martin - z Kladna. Dorazili jsme do restaurace, sedli si k jednomu stolu a začali debatovat o životě, o Praze, o počasí, o jídle a tak. Připadalo mi, jako bych je znal oba strašně dlouho. Najedli jsme se a společně vyrazili zptátky za historií. Jak už jsem říkal, miluju Prahu a tak jsem je tahal ze Staroměstského náměstí, přes Karlův most, na Hrad, na Petřín. Pomalu jsme scházeli z Petřínského kopce když v tom se oba zastavili a jeden z nich řekl. Tady je krásně. Úplně ve mně hrklo a nechtěně jsem řekl "Tady se se mnou rozešel můj přítel." Oba se ke mně pomalu otočili. Udělali dva kroky směrem ke mně a Martin natáhl ruku. Nevěřícně jsem ho za ní chytil a přitulil se k oběma dohromady. Byl to tak nádhernej pocit. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale já chtěl na tom místě a s těmahle klukama zůstat věčnost. Po nějaké době jsem se odvážil pohnout a pokračovali jsme v naší cestě směr tramvajová zastávka. Už jsme šli ruku v ruce všichni tři. Nastoupili jsme do tramvaje a stále jsme se nepouštěli. Lidé se na nás sice divně dívali, ale nikdo z nich neřekl nic nahlas. Nechtělo se mi vystupovat a tak jsem jel s nimi až na Žižkov. "Máme tady pronajatý na tři dny byt, nechceš jít nahoru na kafe?" "Proč ne." Seděli jsme v cizím obývacím pokoji každý v jednom křesle. Já pil kafe a Marek s Martinem oba čaj. Každou půl hodinu se někdo z nás zvedl a šel uvařit novou dávku tekutin. Seděli jsme takhle několik hodin, vlastně až do půl dvanácté. "Teď už přece nepojedeš domů. Zůstaneš spát tady. Usteleme ti tady v obýváku. Tenhle gauč je roztahovací." Všichni jsme se zvedli a vrhli se na rozdělání poněkud starého a rozvrzaného gauče. Moc nám to nešlo. Martin odešel do ložnice pro povlečení a pro peřinu. Když se vracel zpátky, z legrace po mně hodil polštářem. Nedalo se to nevrátit, a tak se strhla klasická polštářová bitva. Mlátili jsme se polštářema, dusili dekou a nasmáli se jako malí kluci. Samozřejmě že moje ruce občas ujely do míst, kde by správně být neměly, ale kluci dělali to samé. Po chvíli jsme se zvedli a jako napovel se všichni přesunuli do koupelny. V rohu stál poměrně malý sprchový kout a tak začala kdo z nás v něm bude první. Vešli jsme se všichni. Narvaní jako sardinky jsme se pomalu sprchovali, myli si záda a s mojí erekcí se toho už nedalo moc dělat. I na klucích jsem viděl a na svém těle cítil, že jejich mužství už taky není v původním stavu. Vylezli jsme ze sprchy a všichni tři jsme se nahrnuli zpátky do obývacího pokoje. Vlezli jsme si společně do postele a pustili si televizi. Viděl jsem jak se kluci vedle mě k sobě přitulili. V tu chvíli jsem si připadal jako páté kolo u vozu. Najednou se ke mně ale Martin otočil a říká "Ty se ke mně nepřitiskneš?? Je mi zima." Podíval jsem se na Marka, ale ten se jen lehce usmíval a nic neříkal. Přitiskl jsem se k Martinovi celým svým tělěm a nedělal nic jiného, než že vnímal jeho tělesné teplo které ke mně pronikalo, cítil jeho vůni a naslouchal jeho pomalému a pravidelnému dechu. Marek se najednou trochu pootočil a já najednou na svých zádech cítil jeho ruku. Lehce se mě dotýkal a já se bál jen pohnout, abych o ten krásný okamžik nepřišel. Naklonil jsem trochu hlavu a políbil Martina na tvář. V tu chvíli jsme se začali líbat všichni dohromady jako šílení. Hladili a líbali jsme se po celém těle. Všichni dohromady, jako bychom se znali kdovíjak dlouho. Nebudu popisovat co se dělo dál :o) Prožil jsem s nima jeden z nejkrásnějších víkendů ve svém životě. V neděli společně odjeli a mně zůstal jen stesk po ztracených dotycích a radost nad nově získanými kamarády. Ale kdo ví, příští víkend jedu do Mělníka a budou tam oba dva, takže kdo ví jak to skončí.

---