Motýlí tanec

Někdy se díváme, ale nic nevidíme. Občas posloucháme, ikdyž nic neslyšíme. Je to zvláštní.

Často tak přemýšlím o jarních ránech u nás v zahradě. Nechávám se unášet popěvováním pěnkaviček, jemným teplým vánkem a krásou babiččiných bílých růží. Pokaždé, když se zasním, zavřu oči a nasaju tu úžasnou vůni. Někdy pak ucítím na nose lehké šimrání. A když oči otevřu, dívám se na paletu různých barev. A když se vzdálí, vidím motýlí křídla. Vždy se pak přede mnou odehrála nádherná podívaná. Motýlí tanec se tak pro mě stal každodením rituálem. Velmi mě uklidňoval a probouzel ve mně štěstí. Občas se mi až zdálo, že létám s nimi. Že se vznáším tence nad zemí a slyším slastnou, nepopsatelnou melodii. Mívám pocit, jako by se ze mě stala jejich opatrovatelka. Že musím dohlížet na jejich bezpečí. Ve skutečnosti je to naopak. Vím to. Jsou to moji strážní andělé, kteří hlídají mé štěstí. A tak vždy, když se raduju, tančí obřadní tanec.