Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen, ze kterého se nechceš nikdy probudit
06. 05. 2011
3
0
1098
Autor
Puzzle
Sen, ze kterého se nechceš nikdy probudit
Ležíš v mechu a přivíráš víčka před paprsky slunce, které prosvítají mezi větvemi borovic. Čekáš na vílu, která se sprchuje pod vodopádem. Zmazala se od bláta, když jsi ji honil po lese, váleli jste se v blátě spolu. Házela po tobě šišky a smála se jako veverka ve větvích, když se jí podaří strefit někoho šiškou do hlavy a on se marně rozhlíží a přemýšlí nad tím, zda dnes skutečně padají šišky z nebe nebo se mu to jen zdá. Přichází ona, jako sen, který nikdy nebyl skutečný. Směje se ti. Už zase. Jako ta nezbedná veverka.
Unaveně se usmíváš a rozhazuješ vlasy po mechovém polštáři. Nemůžeš se na ni vynadívat. Před chvíli jsi zabil draka a přesto nejsi princ. Kdo vlastně jsi?Ona ti říká můj milý, když tě tahá za chloupky na hrudi a kouše do ramen. Dokáže se ti plně odevzdat, kleknout si před tebou a vzhlížet k tobě se široce roztaženými zorničkami jako otrok prosící o ponížení. Zabij mě, říká ti. Zabij mě svojí láskou.
Dokáže se ti postavit jako bojovník s mečem v ruce a je připravena useknout ti hlavu. Má ostré zuby i drápy jako divoká kočka a říká ti, aby ses měl před ní na pozoru. Směje se jako malá holka a dokáže si hrát jako dítě. Někdy je smutná a pláče. Někdy se směje tak, že i tráva se rozechvívá při tom vlnění. Někdy křičí jako siréna a ty si jen zoufale držíš dlaně na svých uších, abys neslyšel její nářek, který ti rozežírá útroby.
Když přišla, byla celá mokrá. S perlivým smíchem si vyždímala své dlouhé vlasy na tvoji hruď a očekávajíc odplatu dala se do běhu. Pomalu se zvedáš, prohrábneš si rukou vlasy a usmíváš se. Jen počkej, až tě chytím, říkáš si. Ona přece ví, že nemá šanci. Že ji snadno dohoníš a chytíš, jemně spoutáš ruce za zády těmi svými a položíš ji do mechu. Ona to ví. Ona to očekává. Už zase se honíte po lese jako dvě děti. Návraty do dětství bývají krásné. Nevinné polibky v tajných zákoutích, zvědavé ruce a vzrušení z dosud nepoznaného. Dávno již tomu. Znáš ji nazpaměť a přesto ji pořád chceš. Stačí dva kroky a je tvá. Čeká tě pod stromem a vyzývavě si zvedá sukýnku. Vílí sukýnku.
Zastavíš se a díváš se na ni. Přemýšlíš nad tím, zda je opravdu skutečná. Lehce se dotýkáš jejích rtů, tváře. Její oči zvážní a ty tvé se podobají očím divoké šelmy. Chceš ji. Natáhneš ruce a když se s pláčem probudíš, uvidíš, že objímáš strom. Staletý strom.
V dálce hřmí. Ochladilo se. Bude bouřka. Musíš si pospíšit. Doma tě čeká věčně nespokojená žena, hladové děti, neodkladná práce a věrná hypotéka.