O mých zvířecích kamarádech (34)

…Nyní si dovolím zabrousit trošku „dál“.Před pár dny jsem viděla v televizi dokument o tom, že nás možná mimozemská civilizace varuje náročnými piktogramy v obilí, že můžou na naší planetě nastat už brzy nezvratné změny. V obilí vznikají stejné ornamenty jaké byly objeveny při vykopávkách Majské civilizace. Je možné, že už dříve "kdosi" navštívil naši Zemi. Samozřejmě jsou to jen domněnky a teorie, ale stojí to za zamyšlení. Myslím, že jen nadutí lidé nepřipustí myšlenku, že bychom nebyli ve vesmíru jediní, není důkaz o kladném závěru, ale ani o záporném. Vždyť vesmír je tak obrovský. Tací lidé se pak povyšují nad zvířata a i nad ostatní lidi a to je špatné. Neříkám, že mimozemšťani existují, jen nastiňuju různé teorie…

O různých silových vlnách jsem před časem taky viděla jiný dokumentární film. Bylo to zajímavé a nastiňovalo to názor, že přemnožené lidstvo začíná vysílat převážně negativní vlnění, což se v praxi může přenášet do toho, že následkem této celkové síly vznikají různé katastrofy v podobě tsunami, různých větrných smrští, zemětřesení a podobně. Tím si prý vlastně příroda sama pomůže od přelidnění. Zčásti by mohlo pomoci kladné ladění se lidí, ale je tomu spíš naopak. Je to všechno děsivé, pokud je to založeno byť jen z části na pravdě. Ale vypadá to, že by na tom mohlo cosi být.I to jsou jen domněnky a kdo ví, závěr nechám na každém a zcela otevřený……

          Zajímá mě i lidská psychika jako taková. Už jsem si přečetla dost literatury o tom, jak se lidi k sobě špatně a hrubě chovají. Napadají se navzájem, ať už slovně, či fyzicky.Většinou tak jednají osoby, které jsou nespokojeny samy se sebou a nebo se svým nejbližším okolím, ale to v podstatě úzce souvisí. Dodávají si sebevědomí tím, že ubližují druhým. Připadají si pak silnější. Zrovna před pár dny jsem vyslechla rozhovor psycholožky na téma závisti. Lidi se odnaučili chválit. Převážně sdělují negativní informace a druhým vše většinou haní. Nemám na mysli falešné chválení, ale ten kdo myslí kritiku upřímně, měl by jí podat formou MĚ se to a to nelíbí, protože...... a poradit jak by se to dalo vylepšit. Ale kdo použije frázi: TO JE ŠPATNĚ, samozvaně se staví neprávem do role Boha, kterým ovšem není. On ani nikdo jiný nemá právo ostatním podsouvat a určovat co je a není špatně nebo dobře uděláno. Každý má jiný vkus, každý jsme konkrétní osobností a není reálné aby se všem líbilo nebo nelíbilo totéž. Pak by byl svět fádní a šedivý. (To mi připomíná některé lidi na internetových serverech, určitá anonymita jim v tomto napomáhá, cítí se být silnější v kramflecích a často sebe i sobě podobné přesvědčí o tom jak dobře jednají v zájmu celé společnosti, neboť oddělují plevel od zrn. Přitom je jejich jednání totalitní a člověku, který má rozum pohromadě jen sdělují informaci o sobě, že jsou psychicky rozháraní. Neuvědomují si, že schodí často sebe víc, než člověka, kterého se snažili ztrapnit. Je to ovšem nebezpečné. Slabší jedinci toto nemusí ustát a pokud to přejde ve veřejný PC mobing, může to být pro napadeného tragické. Některé oběti už takto svým útočníkům i podlehly a sáhly si na zdraví, nebo dokonce na život. Nestojí to za to. Je to jen virtualita a každý má ten svůj opravdový život, pro který stojí za to žít i když každá šikana je trestuhodná a neměla by být přehlížena...).

     Ale zpět k chování zvířat. Zvířata reagují na různé vnější podněty a pokud je chováme společně s námi, naučí se vnímat i naše lidské činy. Například naše holubice Pupu miluje hudbu. Rozpozná melodie známých písní. Tím myslím písničky, které si doma pouštíme z CD-ček a podobně. Když zaslechne známé noty, začne nadšeně vrkat a koukat a točí se dokola. Pupu je vůbec hodně společenská, jak je to holubům vlastní. Když ji pustím, létá za námi po bytě a když zajdu za dveře a zavřu, nalétává na ně. Ráda si sedne na klín a podřimuje mi tam, když se usadím a relaxuju.

     Možná se vám bude hodit pár poznatků o vejcích. Už jsem se tu o nic také zmiňovala, tak si dovolím to ještě vše shrnout. Slepičí vejce se dělí do několika skupin a to podle velikosti. Známe nejrůznější odstíny, podle druhu nosnice. Vejce se pak liší v barvě skořápky od klasické bílé, přes několik odstínů krémové až po sytě okrovou. Některé druhy slepic nesou vejce mírně nazelenalá, podobně jako například divoké kachny atd. Divocí ptáci mívají vejce zbarvena často právě do zelena a často i s hnědými skvrnkami, aby splynula v přírodě ve svých hnízdištích. Čerstvá vejce se nedoporučují vařit na tvrdo, protože jdou špatně loupat. Po několikadenním „odležení“ již tento problém odpadá. Vejce je dobré skladovat špičkou dolů. Pokud mají slepice dostatek zelených travin, které se nasekané přidávají ke krmným směsím, je žloutek zbarvený až do sytě oranžové barvy. V případě nedostatku zeleně jsou žloutky jen bledě žluté. (Podobně se zabarvuje peří kanárků, když se jim přidává do krmné směsi nastrouhaná mrkev, zelené krmivo a  vejce. Kanárci pak bývají vybarveni více do oranžova, v opačném případě spíš do žluté barvy.)

     Křepelčí vejce mají malé procento cholesterolu (ten je ve vejcích vždy jen ve žloutcích, míním tím veškerá vejce). Skořápky mají ochranné zbarvení a jsou hnědě skvrnité. Skořápka má trochu jiný charakter, je poněkud jakoby „plastičtější“, na rozdíl od slepičích, což poznáte při jejich rozklepávání.

     Perliččí vejce jsou oproti klasickým slepičím o něco menší a špičatější. Skořápky jsou hnědě tečkaté a hodně silné. Proto se při rozklepnutí musí vyvinout větší síla. V důsledku toho, se dají perliččí vejce uchovávat v chladnu a temnu hodně dlouhou dobu, až několika měsíců. Jsou ceněna nejen proto, ale také pro větší podíl žloutku oproti bílku. Mají přibližně stejně velký žloutek jako slepičí vejce.

     Je mnoho dohadů kolem kachních vajec. Je pravdou, že občas mohou obsahovat zárodky salmonely. Není to ovšem pravidlem a tepelnou úpravou se případné zárodky zahubí. Kachní vejce by se měla zpracovávat vždy čerstvá, nejpozději do jednoho týdne. Vhodná jsou například do těst, i když se dají použít v kuchyni v podstatě stejně jako vejce slepičí. V podstatě se nepozná rozdíl, jen při pečlivějším prozkoumání je znatelná nepatrná odlišnost vaječného ´aroma´.

     Husí vejce jsou  podstatně větší a dají se používat do nejrůznějších těst, ale i jinak. Měla by se též tepelně upravit a používat čerstvá.

     Krůtí vejce jsou také kvalitní, ale asi méně rozšířená, vzhledem k náročnému chovu krůt a jejich ekonomické výši. Vejce jsou tvarem a zabarvením podobná perliččím, jen jsou větší. (Krůty jsou náročnější na odchov. Když jsou malé, neměly by provlhnout (podobně jako perličata). Ke správnému vývinu potřebují poměrně vysokou teplotu a v krmení potřebují podíl živočišné stravy. Hmyz nahradí např. odtučnělý tvaroh, nebo speciální granule, které se prodávají v několika typech, podle stáří krůťat a obsahují již většinu potřebného. V dospívání často trpí na plicní a střevní nemoci, které je nutno řešit medikamenty. V dospělosti je již chov krůt bezproblémový.

     Tak to bylo k vajíčkům. Ráda bych zmínila občasnou nutnost zastřižení křídel drůbeži. Nedělám to ráda a uchýlím se k tomu pouze v případě největší nutnosti. A to – např. když všudybylky perličky začaly prozkoumávat okolí a přelétávaly přes zeď. Nepomohlo zahánění zpět. Jakmile na to jednou přišly, chtěly dál zkoumat okolí. Jenže to bylo pro ně nebezpečné. Jednu srazilo auto a půl roku jsem jí léčila zlomenou nohu. Dostala se z toho, ale kulhá. Nechtěla jsem dál riskovat zdraví a životy našich nezbednic a tak jsem každé zastřihla jedno křídlo. Dělá se to tak, že se křídlo roztáhne. První dvě nejdelší letky se nechají, aby neutrpěl až tak celistvý tvar samotného křídla. Pak se sestříhnou ostatní letky podél lemujících kratších křidélních pírek. Lepší je, když toto může poprvé předvést někdo zkušenější, aby nedošlo k poranění křídla a nebo se nestříhlo až do živé části brků a ty nezačaly krvácet. Za čas peří vypadne a nahradí ho nové neporušené a celistvé letky. Mezitím se perličky odnaučily přelétávat přes zeď. Jinak si s jedním křídlem vylétly do menších výšek na dvorku, kamkoli potřebovaly.

     A když jsem u těch přeletů, vzpomínám jak jsme si se sousedem chodili vracet holuby. Oba jsme holubáři a párkrát se stalo, že si některý holub vyhlédl partnera u souseda. Pak jsme si holuby chodili zpětně předávat a když se spárovali ve svém domově, návštěvy ustaly a holubi se nikterak nepromíchávali. Jen jednou vzpomínám, že se naše holubice zamilovala do cizího holuba. Nechtěla se ho vzdát a tak jsem nechala rozhodnutí na ní a šla tedy za hlasem svého srdce.

      Nyní zase z jiného soudku. Nemalým problémem dnešní doby je nárůst čtyřkolek a motorek, které bezhlavě křižují naše lesy a devastují tak, vše co jim ´přijde´pod kola. Nevyjímaje chráněné rostliny a je jasné, jak moc ruší zvěř a mláďata. Ne, že bych proti těmto strojům něco měla, ale myslím, že by se tito ´řidiči´měli nad svým jednáním zamyslet. Taky by se jim nelíbilo, kdyby jim někdo projel obývákem a zdemoloval jim tam část nábytku. Jistě se dá najít rozumné řešení, tak aby zábava lidí neubližovala přírodě kolem.

     Co se týče přírody a nešetrného zacházení člověka s ní, zmínila bych další z případů. Zaznamenala jsem například pasti na hlodavce umístěné na záhonech zahrádek. Nemusím snad ani podotýkat, že se můžou lapit nejen ptáčci, hledající hmyz, ale pastička může přerazit třeba nohu i větším živočichům. Nebo se často používají granule pesticidů proti hmyzu. Ale i ty můžou pozřít jiní tvorové a jedna taková granulka znamená jistou a hlavně bolestivou smrt pro náhodného poživatele.