Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesklíčko
Autor
Alloha Hurro
Po dešti, jak tomu tak už bývá -mokro, louže, bláto. Kdo by si nevšiml toho bláta kolik ho je, a nevím co mne to ani napadlo, zout si boty a šup do bláta, bláto mi proteklo kolem nohy i mezi prsty a byl jsem v něm až po kotníky, a chodidly jsem cítil dno louže, ona to byla spíš bažina, taková moje soukromá bažina pro tuto chvíli, a jak jsem tam tak přešlapoval a představoval si členitost dna jako by to byla jakási jiná planeta, ucítil jsem cosi hladkého, blesklo mi v hlavě, kámen, ale kámen nemůže být tak hladký, tak hladký může být jedině střep, proto jsem raděj vylezl abych se nepořezal, a zanořil jsem do blátivé louže raděj ruku, a šmátral, a našel, hle lupa, ne lupa, čočka, ne čočka, sklíčko, čiré ale nezvětšuje, vyleštil jsem ho kapesníčkem, mělo na sobě škrábanec, projel jsem ho nehtem abych vyškrábal zbytek bláta, a sklíčko jaksi blýsklo, možná to byl jen odraz slunce které mi hodilo prasátko do obličeje. Držel jsem ho mezi palcem a ukazováčkem a prohlížel jsem si ho. Potom co jsem se konečně podíval skrz, uviděl jsem svojí dlaň, nevypadala jako moje, v mozoulech se zrcadlily kamenné zídky, hráně vyskládaného dřeva, posečená tráva, zasazené kytky, bylinky a zelenina. Brázdy a čáry vypadaly jako řádky oseté mrkví, hráškem, ředkvičkami a cibulí, a otisky prstu vybroušené volantem a zahradním nářadí vypadali jako letorosty stromu. Stromu co si hledá cestu kořeny v kamenité neúrodné půdě, a voda, ta spodní jemná čistá chladná spodní voda je až velice hluboko, aby bylo pohodlné ji čerpat pár centimetrů pod povrchem.
Trochu nechápavě jsem sklíčko otočil proti nebi, mraky se kumulovaly jako přátelé u stolu objímající se radostí že jsou spolu. Jako ovečky jejichž pastva nikde nekončí a nikde nezačíná, a jejich svoboda jim umožňuje každý den urazit stovky kilometrů, a vybrat si své místo kam se zhmotní v čirý život jímž zalije záhony, pole, lesy, trávníky a smyje prach, naplní louže vodou a ten prach v nich promění v bláto a občas se stane že nějakému svatému vypadne sklíčko z ruky a louže ho ukryje ve svých útrobách. Pak jsem ho obrátil proti živému plotu, proti lidem a proti řece a byl jsem ohromen...