Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘíční tanec
31. 05. 2011
15
14
2134
Autor
Morasten
Plynutí kosmu
odnášíš mé chtění
vůle slábne
když gravitace mizí v rychlosti
zdánlivého boje
jsou to jen vlny mého těla
v jazyce bubnů
šifry pro nebe
kam letí naše smějící se tváře
v souladu s rytmem věcí
padlými plody protékáš
světlo
vůle
pro nový růst
14 názorů
Ano, člověk se vždycky uleví, uvědomí-li si tu těžkou nepředstavitelnou velikost (ať už kosmos nebo bůh), která má větší moc než on. Dá se říct, že člověk přenechává zodpovědnost na něčem co považuje za dokonalejší (kosmos/bůh). Každej si nese svoje břímě a někdo má dáno do vínku to že si musí to břímě sám přibírat.
Manifest naděje - naděje je spojená se smířenim, že to jesi něco dopadne dobře nebo ne, neni v našich rukách. To naději zbavuje bolestnosti řekla bych.
"Plynutí kosmu" je těžká patetická váha pro tuhle skvělou, subtilní báseň.
Od skvělého prologu přes druhou a třetí třetinu úžasný text. Manifest naděje.