Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Jsem jako Stonehenge

31. 05. 2011

19

24

3377

Autor

Whitesnake

Jsem jako Stonehenge stvořen z megalitů kterými slunce probíjí se ztěžka

Byli jsme trapní hloupí nevidomí

a přece šťastni protože jsme žili

byli jsme slunce co hoří mezi domy

a rozpaluje mozek srdce žíly

Byli jsme vítr který z trávy vzrůstá

a krásně chladí kůži krev a ústa

vysouší slzy jež oči orosily

Byli jsme slepí a vládli vnitřním zrakem

byli jsme hluší a chtěli komponovat

nadsymfonie o rychlé jízdě vlakem

před jehož koly se nejde nikam schovat

Byli jsme hluční ač v skrytu báli jsme se

o svoje křídlo jež letoun nad zem vznese

a nevěděli co je nemilovat

Mládí je štít zhotoven z kujných kovů

mládí je dar a voní azalkami

Jak mám psát verše když nerozumím slovu

které jak led pluje mezi krami

necítím rty krev teče v barvě lila

kdysi je láska v rubín proměnila

a srdce v další polodrahokamy

...

24 názorů

Whitesnake

08. 06. 2011

Děkuji za názor, Lýdie. Vždycky jsem chtěl tvořit pro otrevřené hlavy, ale zde se raději a pohodlněji nosí zkratka a myšlenková lenost, která nedovolí zaradovat se nad určitými fórky, přesahy a úkroky. Důležité zde je zašlapat druhého do prachu, vysmát se mu a zahrnout ho svým třeskutými intelektem. Jsem rád, že jsem si léty vybudoval svůj malý okruh čtenářů, kterým sem tam mohu něco dát a kteří přemýšlí a, takříkající, vidí za roh. Já se však mnohdy chovám podobně jako ti, kteří kritizuji.

Whitesnake

05. 06. 2011

Já se nikterak neomlouval, LdW, jen si stojím za svým: v kontextu mých jiných příspěvků nemůže být o strýčkovi Alzheimerovi ani řeč. Nicméně, "provokativní kýč" beru a "stereotypní blábolení" je pouze jedovatá podpásovka. Díky za zastávku.

Lady de Winter

04. 06. 2011

Spousta patosu a klišé a zprofanovaných, dávno stokrát omletých věcí. Že jsi to tak napsal schválně z toho dobrou báseň neudělá. Jediná omluva by byl vysoký věk autora. A mám na mysli velmi vysoký věk. Starci nad hrobem člověk rád shovívavě odpustí, že při vzpomínce na mládí zabředá do stereotypního blábolení, které mu milosrdná alzheimerova choroba předkládá jako prudce originální text, schválně lehce navoněný troškou provokativního kýče.

Jazylka

03. 06. 2011

tá preexponovanosť dobre ladí s témou - mladosť je taká. ono to vyzerá ako gýč a pritom je v tom veľký odstup a kus láskavosti.

Agibail

01. 06. 2011

**

Zuzulinka

01. 06. 2011

...a vidíš, já mám docela ráda staré lidi, ódu na mládí bych asi nepěla...trochu mně tady rozčiluje přílišné opakování "byli jsme"... jako vždy vyzveám rytmiku, zvuk, co ta slova nesou, byť by byla omšelá a tisíckrát použitá, ten zvuk se podaří málokdy a málokomu*

jH

31. 05. 2011

mládí je štít z hoven :)))

avox

31. 05. 2011

pěkný, možná trochu předčasný povzdech :-) */

Květoň Zahájský

31. 05. 2011

****

Alegna

31. 05. 2011

***

Honzyk

31. 05. 2011

**

egil

31. 05. 2011

Já vaše texty čtu (pravda, nepravidelně) už delší čas. Někdy vyšvihnete skvělý obraz nebo rým jak zvon, až plesám, ale o kus dál narazím na místo, co mi pohne játry (jsou totiž třeba hypersymbolové odkazy, na něž jsem už alergický, a vy je tam občas máte). Na druhou stranu nelze neocenit múzičnost, nadhled.... To, o čem píšete (záměrnost atd.) by možná vyniklo spíš v nějakém cyklu než v jednotlivině (problém netové publikace, ale za zveřejnění cyklu bych se přimloval).

brackenridge

31. 05. 2011

*

Whitesnake

31. 05. 2011

JV, nedám, ale na někoho někdy opravdu může působit programově, násilně, či kýho výra. Dík.

jejdavilda

31. 05. 2011

Jen se nedej odradit od malebnosti *

Whitesnake

31. 05. 2011

N, jsi snad až příliš laskavá

Diana

31. 05. 2011

No ano, stříbrný vítr, Ratkine! Krásné verše, rýmy obrazy, potěšilo! ***

Whitesnake

31. 05. 2011

Pokud najdeš tři vteřiny a podíváš se na má jiná dílka, je toto záměrně vedené až téměř po linii klišé a kýče. měl to být upřímný povzdech za mládím v téměř ideální přímce, jež tentokrát nehledí na zuby kýče. Díky za zastávku.

egil

31. 05. 2011

Rty-krev-lila-láska-srdce-rubíny v jedné strofě? To (v současnosti!) musí být NĚJAKÁ poezie, aby unesla některé z výše vypsaných slov. Hlídal bych si to. On ten text místy není úplně marný - plus funkční rytmus, sem tam překvapivé rýmy -, ale podobný motivický strojek (mám na mysli takové ty tradiční obrazové konotace - třeba když krev, tak rubíny, když kometa, pak vlasy atp.) jej strašně sráží. Místy za hranici kýče. Víc selekce, méně prvoplánové malebnosti..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Sdílení