Po světlém snu

Denní noc

oči se nakonec otevřely

přemýšlím o své existenci

jak dlouho tu vlastně ještě budu

a o tobě.

Přemýšlel jsem, jak moc se změnilo za poslední léta

a možná, že je všechno pořád stejný,

jen břehy jsou rozvlněný trochu víc

a stejně tak znovu a opětovně

tak jako tenkrát

tebe můj strůjce vzývám.

Otvírám po letech tu malou knížečku

kolik lásky v ní

a nakolik si mě asi ona cení,

když já ji tak dlouho neznal.

Síly se navrací, již se nehrozím krutostí

nebojím se již zlého

a nepáchnu již smrtí.

(což je naprosto absolutní)

Ode dneška jsou nadále v mém životě

jen dvě entity základní:

Ty, mé srce a kolem něj až nakonec já.

Neboj se již pravdy!