Ti básníci...

U okna sedává mladý muž neveselý

má vetchý psací stroj a prstem ťuká si

hlavu půl zastřenou, v ní sny jak z Fantasy

na stole zrcadlo, rám, drolící se jmelí

slunce mu na stěnách nadnáší ze žertu

prach, jenž zde vířívá od první republiky

svíjí se v kotoučích a mazlivé zná triky

jak létat s pavoučky od Ria k Puertu

ten mladík smutnící nejí a nepovídá

ráno hrst popela sype si na vlasy

šest černých triček má a šedé kraťasy

občas je obléká, však s málokým se vídá

já když ho navštívím hrajem na čtyři ruce

valčík, jenž nestihla jsem vdechnout Chopinovi

líbám ho na čelo a nešetříme slovy

jen dárky co mu dám jsou

                                          těsně

                                                  po záruce