Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Zhubněte pět kilo do plavek
s nejlepší dietou
z plakátu
a že zdraví pejska
začíná v bříšku
nasrat
a to k tématu
jelikož
v bříšku začíná i zdraví člověka
a není velká sranda
ztrácet se
týden co týden po půlkilech
přes veškerý krmivo
a snahu
sledovat kostru těsně pod kůží
čím dál tím víc
žasnout
kde je všechna ta energie
kalorie, kila
kusy z těla, kusy z chuti do života
tak nějak všechno, co člověk čeká
od jídla
od dvacetiletý schránky
od „fascinujícího chrámu lidského těla“
nasrat
což se mě týká dost osobně
jelikož není velká sranda
alespoň jednou za tejden vysrat sám sebe
z podoby
cítit vnitřnosti jak se svíjí
uvnitř patří někomu jinýmu
snad jinýmu živočišnýmu druhu
poprvé v životě
cítit hranici vlastních sil
zažít zcela nový pocit strachu
a bezmoci s kamerou v dvanáctníku /jako když ona řekne: „prostě každej chceme něco docela jinýho“/
a ještě ke všemu v sobě objevit nečekanou špetku trpitelství
když všichni kolem hlásí: „neoholenej
dostal ses do vizáže
knížete Myškina“
tak se teda holím
jak Idiot
a nechci tak moc
jen přibrat pět kilo
do života
zdraví člověka,
co začíná v bříšku
a končí v hlavě
No :-) diskuze vítána...
...ono to samozřejmě do jisté míry je fňukání. Člověk občas fňuká...a tohle dílo nemá vyšší ambice než zprostředkovat jakousi zcela upřímnou introspektivní sondu do vlastních pocitů. A ve výsledku se s nimi, ano, exhibovat :-) omlouvám se pokud tě tím obtěžuju – na druhou stranu mám pocit, že poezie takhle prostě funguje.
Věř, že Bondyho ani nikoho jiného jsem na jazyku při psaní neměl... ani žádného jiného (sráče), narozeného v době, kdy ještě bylo možné něčím šokovat.
Za tím jedním jediným vulgarismem si stojím – používám ho účelově, ve vztahu „k problematice“ i pocitu – protože je nejupřímnějším (jediným skutečně upřímným) vyjádřením obojího. To je hlavní rozdíl mezi ono starší poezií, kde vulgarismy fungovaly jako prostředek sám pro sebe, jako vyjádření určitého odmítavého postoje, jako prostředek šokování, vyčlenění se z davu – já šokovat nemůžu a tak se o to ani nepokouším. Jediné, co můžu udělat je psát upřímně. Otázkou pak zůstává jenom to, jestli někoho budou soukromé pocity zajímat…ale většinou zajímají, jelikož výměna pocitů je základem mezilidské interakce.
Jak pravil Ginsberg :-) … „Poezie znamená: rytmicky vyjádřit pocit s naprostou upřímností vůči sobě“ ...netvrdím, že se mi to vždycky daří všechno plnit...
:-)) tý jo, donutili jste mě docela se rozepsat...
Ad Mimoň:
Tak jsi se nakrkl, že sis ani nevšiml, kdo ti píše, a zřejmě ani co ti to vlastně píše.
....Dost chápu tvou nechuť vůči "drsňácké póze" , odhalování intimit a "bourání tabu"- to známe od kdekoho po kohokoliv po celé padesátá, šedesátá, sedmdesátá.....léta a když si někdo na tohle hraje teď, tak je to poněkud vyšumělý efekt. Ale: Lidi možná nechtěj "jedno a to samé umění" - jenom rozpoznaj, kdy se jen pózuje a kdy je to prostě ze života. A tady - a ani jinde, přijde mi, si konias "nehraje na Bondyho" (ani ho nijak nevykrádal)ani na "drsné odhaleno" - právě že jinak píše úplně jiný věci. Přijde mi, žes přečetl jen to o tom "vysrání se z podoby" a už ses nadzvedl... a ono je to přitom o něčem úplně jiným.
A nějak tedy zase já nepobírám poznámku o tom, že "my jsme tu tvůli autorovi" a ne on "milosrdně" kvůli nám...
Prostě píše a zveřejňuje to tu. Jako každý.
No tak vidíš, sám přiznáváš, že jsi pouze vykradl Bondyho. Rozuměj, já nemám nic proti sraní ani "syrovosti" v básních, ale už to tu bylo, tisíckrát to tu bylo, a mě už to nudí, já chci něco novýho, když budu chtít číst o sraní, přečtu si Bondyho a ty nepotřebuješ nic nahazovat... rozuměj, my tu jsme kvůli tobě a ne ty milosrdně kvůli nám, básníku
Mimoni promiň, ale jsi fakt mimo. Celý se to jmenuje "Gastroenterologický žalospěv" a autor si v tomto případě nedělá ambicce na nic jinýho. Přečti si prolog...
Někdy je ta poezie prostě fakt ze života a bohorovný tříslovný odsudky jen svědčí o ....jak to říct slušně?
A k sprostým slovům:
Jediný je o straní a nasranosti. V tomto případě jedno evidentně příčinně vyplývá z druhého a tak se s tím i textově pracuje.
Znáš Egona Bondyho, mimochodem?
A jak to, prosím pěkně, říct slušně? "Defekuji?" "Mám průjem?" Nepleteš si literární kategorie? Tohle je poezie, nikoli lékařská příručka.
Koniáši - nenech se otrávit chorobou ani mimoněma. Člověku někdy pomůže, když si ve své chvíli slabosti uvědomí, že není King (Kong) a že má meze a že a na koho se může spolehnout a o koho či o co opřít... trošku to přerovná žebříčky hodnot a preferencí... (ale ty si toho ani moc přerovnávat nemusíš - vidím, co píšeš...)
Jak zatraceně moc lidem by prospělo být chvíli bezmocnej se šlauchem v žaludku a vidět, jak ubývají! - svět by byl možná lepší, kdyby to šlo zařídit...
Ale to nic, nasranost je první fáze boje. Piš dál, máš co a víš jak.
Mimochodem - to přirovnání pocitu, kdy ti "Ona" řekne něco, co nechceš slyšet, k pocitu, kdy ti břichem projíždí studenej had s kamerou na konci - to je úplně přesný. Ta bezmoc i ten fyzický pocit.
gabi: ale jo, celkem ulevilo...aspoň na k něčemu to je užitečný...a dárcové ať se mi ozvou :-))
brack: díky, díky...to vždycky potěší...něco skvěle nasrat (nebo třeba i někoho) ;)
Jeff: taky díkes...
no...čo ti poviem...určite sa tu nájdu darcovia, ktorí ti ochotne ponúknu 5kg zo svojho...snáď sa ti aspoň trochu uľavilo žalospevom...ser na to..hm...ale potom zasa nepriberieš žiadne kilo do života *