Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePři pondělku aneb Psí oči
Autor
nemluvná
Říká se, že si zapomene někde i svoji hlavu. Já zapomínala na gymnáziu školní tašku, u známých boty a došla domů v jejich bačkorách. Dojela z nemocnice tramvají a autobusem v návlecích na boty do práce.Často dotlačila vozík z obchodu i s nákupem domů. Připaluji hrnce a buchty. U Mnichova nechala tašku s tisícem Eur, bony (měna do Tuzexu) jsem si zatopila v kamnech...to všechno je maličkost oproti tomu, co následuje.
Jednou jsem zapomněla u obchodu vlastní dítě.
Dítě v mých čtyřiceti letech milované a opečovávané.
Šla jsem se spícím dítětem v kočáku a s dvěma psy do obchodu. Psi jsem, jako pokaždé, posadila ke kočáru.
Při první výjížďce do obchodu jsem psy, já naivka, přivázala ke kočáru. Tehdy šířil bulvár aféru o ukradeném dítěti i s kočárem. No, to,jsem si dala. Tedy ne sobě, ale miminu asi týdennímu! Pes se rozběhl za "něčím" a druhý se přidal. Kočár převrhli. Naštěstí dítě spalo jako dudek a z kočáru se nevysypalo. Já měla šok a lidé v obchodě, kteří se seběhli k převrženému kočáru, ještě větší. Někdo venku ten běh psů, přivázaných ke kočáru, viděl a volal do obchodu: „psi venku převrhli dítě, honem!“
Poté už jsem psy nepřivazovala přímo na kočár, ale vedle ke zdi. Hezky seděli, každý z jedné strany a byli hodní, protože jsem jim vždy něco koupila, abych je odměnila za hlídání. A pochválila.
Po třech měsících každodenního nákupu, už nebylo potřeba pejsky přivazovat. Seděli, ani se nehnuli. Možná se hnuli, ale rychle se vrátili ke kočáru, abych to neviděla a odměna je neminula.
Vyšla jsem s nákupem ve dvou igelitkách z obchodu a je to neuvěřitelné, ale já, kojící matka, prošla kolem kočáru se svým vlastním dítětem, kolem vlastních hlídajících psů a kráčela rovnou domů.
Vyšla jsem tři patra, odemknula dveře, začala vybalovat nákup na lince a ztrnula jsem: Kde mám dítě? To byl běh k obchodu! Velká prsa kojící matky mi poletovala a já běžela, spíše tedy pokulhávala v běhu s jednou botou!! V tom úleku jsem nemohla druhou botu v předsíni najít. Nenapadlo mne si obout jiné. U obchodu dítě spalo blaženě v kočáru a oba psi u něj vzorně seděli.
Myslím, že nikdy jsem neviděla a už asi neuvidím tak vykulené údivem psí oči. Popadla jsem kočár. Psi ani neblafli a neloudili nic dobrého z obchodu. Já, poskakujíc a belhajíc se o jedné botě a s kočárem před sebou, jsem v tichém doprovodu psů došla podruhé z obchodu domů.
Před usnutím večer jsem si představila ty vykulené a udivené psí oči poté, když jsem vyšla z obchodu a okolo nich a kočáru prošla jakoby neexistovali. Odkráčela domů s nákupem v ruce. Zřejmě jim i jazyk vypadnul z huby údivem. Smála jsem se v posteli té představě, až mi slzy tekly.
Od té doby vím, co to je, ( a jak to vypadá), když se řekne „dělá na někoho“ PSÍ OČI.