Odcházíš

Máme noc nádhernou

přicházíš najednou

v měsíce záři.

Přicházíš pomalu

a smutnou náladu

čtu ti v tvé tváři.

Tvá tvář je překrásná,

myšlenka přejasná

přichází náhle.

Nikdo ji nečekal,

kdekdo se polekal.

Co ji sem táhne?

Myšlenka daleká,

i mě to vyleká,

jak sem k nám přišla.

Přišla tak nevinně,

po šikmé rovině.

Počítá čísla

Zda budem tu dlouho,

či chvíli jen pouhou.

Co čas? – Ten plyne.

Čas ten jen vše zkazí,

ať jde, či se plazí.

Vše už je jiné.

Přicházíš s myšlenkou,

s otázkou nelehkou:

Co bude dále?

Kdo ví ať odpoví,

ať se však nedoví,

že se ho ptáme.

Ptám se tě, co zítra,

na všechna ta jitra,

zda krásná byla?

Musíš prý dál zas jít,

ode mě odejít,

schází mi síla.

Síla se zastavit,

zlý konec odvrátit.

Je to tak těžké?

Má loď se potápí,

kdo jen mě zachrání

Vy v zemi České?

Již plně odhodlán,

vstříc smrti běžím dál,

už se k ní blížím.

Nemohu zastavit,

už ani zpomalit.

Na věčnost mířím.

Máme noc nádhernou,

přicházíš najednou

v měsíce záři.

Přicházíš pomalu

a smutnou náladu

čtou ti v tvé tváři.

Ale i přesto je tvá tvář stále stejně překrásná.