Muž u stolu

Bylo krásné, slunečné ráno, když pan König spěchal do práce. Snídal rychle, bez svého oblíbeného kafe. Tak jako tak měl špatnou náladu. V jeho životě se poslední dobou neodehrávalo žádné pozitivum, na které by si vzpomenul. Doufal, že se vše zlepší. Běžel do práce a už před vchodem měl špatný pocit, že se dnes něco stane. Nevěděl, jestli to bude pozitivní nebo negativní, jen ten pocit. V práci přišelo první překvapení. Zjistil, že jeho kolegyně z práce měla autonehodu a leží se zraněním v nemocnici. Po této zprávě se nálada pana Königa ještě zhoršila. Tím to ale nekončilo. Ředitel firmy chtěl s panem Königem mluvit. "Co se mohlo stát?" myslel si pan König. Přišel k řediteli, který mu oznámil, že na základě jeho výsledků v posledním roce ho povyšuje na vedoucího marketingového oddělení. Pan König vyšel z kanceláře a nevěděl, jestli má být šťastná či ne. Tak jako tak měl pořád špatnou náladu. Ale domů se netěšil, říct tu dobrou zprávu své paní. "Třeba bude mít větší radost než já." myslel si. Rychle běžel domů. Stejně jako ráno. Chtěl svou paní potěšit, proto cestou nakoupil něco k jídlu. Měl chuť na pstruha na másle. Pro dva lidi jeden pstruh stačí, koupil tedy jednoho. K tomu máslo, sůl a citrón. Úžasné! Přijel domů, zastrčil klíč do zámku, otočil jím a přišel do prázdného bytu. "Co se stalo?" nechápal a vyděšeně se rozhlížel po pokoji. Přišel do kuchyně, kde na stole ležel lísteček: "Nemůžu s tebou dál žít. Je mi to líto. Rozcházím se s tebou. Prosím, už mi víc nevolej! Tvoje Miriam." Pan König si sedl na židli, vyndal z lednice pivo a před sebe položil pstruha. A pak? Přemýšlel o životě. A pak? O tom už pohednice nic neříká.