Jerry

            Tadam, tadam, tadam, tadam. Jerry nemá ráda vlaky. Připadají jí špinavé a myslí si, že jimi jezdí divní lidé. Veřejně se svými názory na vlaky neprezentuje, ale k sobě je upřímná a nic si nenalhává. Ne, že by měla s tímto způsobem dopravy velké množství zkušeností. Ale to málo, které má, jí stačí. Téměř vždy zde potká někoho, kdo je cítit alkoholem, někoho, kdo si povídá sám pro sebe nebo alespoň někoho, kdo má očividně problémy s osobní hygienou. Není ale přece žádný snob a tak se snaží tvářit, že se tu cítí naprosto přirozeně a že jí koženkové ulepené sedačky, na kterých už seděly zadnice tisíců lidí, vůbec nevadí.

            Podle svého názoru nenápadně si prohlíží paní sedící naproti. Přes šedesát jí asi bude. Šedé vlasy má tónované lehce do fialova. Jerry má pastelové barvy ráda a proto v duchu ženin vkus ocení. Stejně tak obdivuje i její obličej. Vrásčitý, ale přirozený. Nemá ráda starší paní, které se přehnaně líčí a vypadají jako smutní přestárlí klauni. Žena má navíc krásný orlí nos. Někdo nemá velké nosy rád, ale jí se líbí. Nos je perla uprostřed obličeje, a když se nevyvede, je to vážně smutné. Uprostřed čela se nad krásným orlím nosem náhle objeví hluboká rýha a paní nespokojeně vydechne. Takovým tím smutným a smířeným způsobem, ne, že by vztekle zafuněla. Dlouze a plynule vypustila nosem velké množství vzduchu. Copak to v těch novinách asi čte?

            „Není to strašné, co se dneska na tom světě děje, slečno?“, osloví náhle Jerry. Hned je jí paní mnohem méně sympatická. Nemá ráda lidi, kteří začínají konverzace s cizími osobami náhlým prohlášením, na které se komplikovaně odpovídá. Co na to říct? No jo, to máte pravdu, babi? Ale dějí se i dobré věci? Očekává se, že se člověk nad takovým prohlášením skutečně pozastaví a bude se mu věnovat? To by přece bylo na mnohem delší a hlubší úvahu než jaké je schopna před cizím člověkem ve vlaku. Paní se ale spokojí s Jerryiným mlčením a pokračuje dál: „Představte si, oni si ji vypaplají, dají jí všechno a ona je pak ještě oloupí!“ Tohle Jerry zaujalo, proto na chvíli zapomněla na svou nelibost vůči té osobě a zeptala se, co přesně v novinách píšou.

            „Nějaká pitomá holka! Pohádá se s rodiči, sbalí jim doma peníze a beze slova vypadne. To je doba, to za nás nebývalo, víte. Ale taky co to může být za lidi, když mají doma v kredenci padesát tisíc jen tak! To se musí dát na knížku, slečno, takhle si o průšvih vyloženě říkáte!“

            Jerry se na chvíli neovládne a na obličeji se jí objeví ironický úšklebek. Starší paní jej zaznamená a vrátí se k novinám.

            Jerry náhlé ochlazení vztahů, které ještě nestihly vzniknout, nezamrzí ani na malou chvíli. Stará paní očividně patří mezi osoby, které si myslí, že mohou nad lidmi vynášet soud, aniž by je znaly nebo byly lépe obeznámeny s jejich situací. A to je další vlastnost, kterou nesnáší.

            Zaloví ve své velké černé kožené tašce a vytáhne stříbrnou termosku. Odšroubuje uzávěr a kupé se během chvilky zaplní příjemnou vůní kvalitní kávy. Zpětně si gratuluje k tomuto šťastnému nápadu. Kdo je připraven, není ohrožen, tak se to přeci říkává. Z tašky vyloví ještě hrneček s kytičkami. Ten s nápisem Jana raději zanechala v minulosti. Mohla by se sice napít z kovového uzávěru termosky, ale ten nedostatek kultury by jí zkazil radost z dobrého nápoje. Na dobrou kávu si Jerry potrpí. Přečetla si v jedné knize, jak se pozná kvalitní káva, a od té doby je v tomto směru raději opatrná, aby si nekazila chuť lacinými nekvalitními výrobky. Nosem nasaje hutnou vůni, spokojeně přivře víčka a nabere do úst malý doušek. Chvíli ho poválí po jazyku a poté spolkne. V duši se jí rozprostírá klid. Káva nezklamala.

            Tadam, tadam, tadam, tadam. Za oknem se střídají stromy s otevřenou krajinou, tam lom, tam les, tam statek s koňmi a zase další vesnice. Kde jsou lidé nejspokojenější? Kde je nejméně osob, které rády strkají nos do cizích věcí? Kde nejlépe přijmou cizinku? Je to jako sázka do loterie. A právě otevřené možnosti jsou to, co teď Jerry nejvíce zneklidňuje a zároveň jí ten neomezený pocit svobody ujišťuje v přesvědčení, že udělala správnou a naprosto pochopitelnou věc.

            Vlak míjí rozlehlý rybník. Jerry na něm vidí pár kachen a jednu loďku s rybářem. Rybaření ji odjakživa fascinuje. Nikdy nerybařila, ale domnívá se, že by to byl sport přesně pro ni. Žádné běhání a skákání, žádné upocené šatny, žádný motivovaný kolektiv. Jen úvaha nad zvolením správné taktiky, pečlivá příprava a trpělivé vyčkávání. Tomu Jerry říká skutečný sport velkých osobností. Za rybníkem začíná obec. Není to ves, ale není to ani město. Vidí pár panelových domů i samoobsluhu.

            „Vystupujete?“, ptá se.

            „Ne ne, to já mám ještě delší cestu, slečno“, odpovídá starší paní.

            Jerry spokojeně přikývne, zavře termosku, opatrně ji i s hrnečkem uloží zpět do brašny, a aniž by si všímala ženina překvapeného pohledu, připravuje se na výstup.

            Položila tašku na dřevěnou lavičku, otevřela ji a spokojeně pohladila balíček deseti pětitisícových bankovek. Zhluboka se nadechla letního ranního vzduchu a vyrazila.