Valíme Oidipa

Na dvoře divalda frčíme Oidipa

tragédie nesmírná, umrtní hodina.

Kam se hrabe čest a sláva,

komu podléhá všechna vláda?

S tolika tužbami, tolik cílů

kolikrát jsi zabředl do ténat svých stínů.

Tolik útěků, tolik sil,

které však tak jako by jsi nebyl

obrátili se v smrt, jméno proklaté.

A nakonec voláš při tom trůdném moru,

"viník ať postopí trest!" - za veškerou tu bídu

za tu nelásku, za ten mor,

co sklátil Brno v den, kdy přišel zlom.

Na dvoře divadla valíme Oidipa,

k čertu ať jde Merieta, ať si volá Leara!

My všichni do posledního víme jen to samé,

že z číše Lucia neúnosného, napijeme se dosyta

přátelé!