Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.purpose.

Výběr: nes, Zuzulinka
26. 06. 2011
25
26
4417
Autor
.duke.

Bylo po dešti. Nahnul jsem stůl, Lucie z něj dlaní setřela kapky a zmizela v domě.

Byl jsem u ní, protože jsem nechtěl být sám. Ještě bolelo, jak jsem se ráno poranil v práci. Nepotřeboval jsem o tom mluvit, jen s někým být.

Posadil jsem se proti slunci a pozoroval Julii s Viktorem a Terezu. Lítali po zahradě, občas po mně hodili míčkem. Udivovalo mě, kde berou tolik energie pro hru. Dokázali třeba chodit několik minut po zídce a opakovat stereotypně jednu větu.

Lucie přinesla minerálku a sklenice. Posadila se naproti mě. Něco v jejím obličeji se změnilo. Pozorně jsem si ji prohlížel a nemohl přijít na to, co je jinak. Pak jsem to spatřil: její oči. Byly mnohem klidnější a odevzdanější. Jako by se smířila s tím, jak je. 

Zazvonil telefon. Zvedla jej a odešla do domu. Vstoupil jsem na zahradu za dětmi. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli si s nimi dokáži ještě hrát. Lezly zrovna po skluzavce.

Pojď si sjet,“ volal na mě Viktor.

Pojď si sjet! Pojď si sjet!“ přidala se Tereza s Julií.

Mám strach.“

On má strach! On má strach!“ volaly sborově a tahaly mě ke skluzavce.

Jak se leze nahoru?“ zeptal jsem se.

Po schodech přece,“ řekl Viktor a zakroutil nad mou otázkou hlavou.

Nahoře jsem se chvíli třásl a dělal, že se bojím. Pak jsem sjel dolů a vzápětí utekl do domečku s červenými kulatými okny.

Přiběhly za mnou a já jsem řekl, že jsme v kajutě a že oknem vidím chobotnici, která leze po skluzavce. Řekl jsem, že nikdo nesmí ven, protože kolem je moře, ve kterém jsou žraloci.

To není pravda!“ vykřikla Tereza.

Nejmenší Julie se střídavě dívala na mě a na Terezu, jako by se nedokázala rozhodnout, komu uvěří.

No tak to zkus, jít ven,“ vyzval jsem Terezu, pohlédl na Julii a významně pokýval hlavou.

Tereza nakročila z domečku ven a já vykřikl: „Panebože, ona jde ven! Žraloci, žraloci! Schovejte se!“

Všichni vběhli s křikem zpátky dovnitř.
 

Lucie pořád telefonovala a tak jsem jim na nohy přišrouboval péra, s kterými se dalo vyskočit až do nebe. Skákali po zahradě jako v transu a křičeli: „Do nebe! Do nebe!“ A slunce pomalu zapadalo.

Unaveně jsem se posadil na židli. Netrvalo dlouho a byli u mě.

Pojď si hrát!“

Nemohu, zdřevěněly mi nohy.“

Kecáš!“

Nekecám. Fakt. O tomhle bych vám nikdy nekecal.“

Viktor mě udeřil pěstičkou do stehna. „Nejsou dřevěný!“

Vlastně máš pravdu, jsou gumový. Spletl jsem se.“

Kymácivě jsem udělal několik kroků. Všichni tři se na mě pověsili, že jsem se nemohl pohnout. Lucie už nevolala a tiše nás pozorovala. Prosebně jsem na ni pohlédl..

 

Sedl jsem do auta a pustil rádio. Lucie stála u domu a když jsem ji míjel, zvedla ruku.

Vyjel jsem serpentiny a projížděl mezi poli. Slunce zmizelo za horizontem. Bono zpíval: I took the poison from the poison stream a já přemýšlel, kdy se to stalo. Kdy jsem se otrávil?

Muselo to být někdy v době, kdy jsem se vrátil z Finska. Tehdy se otec přiznal matce a ty jsi řekla: „Pozdravíš mě, až se jednou potkáme na ulici?“

Otevřel jsem okno a zapálil si cigaretu. Žíly se mi napustily nikotinem.

Myslel jsem na horké letní dny, co přijdou. Rozhodl jsem se, že až pominou, odejdu.

Zbýval poslední člověk, který mi nebyl cizí.


26 názorů

Derylla
03. 12. 2012
Dát tip

S duší a  tipem


Nico_Ais
12. 03. 2012
Dát tip
Velice působivé dílo,zaujalo mě a hlasuji :)

Rinka
09. 03. 2012
Dát tip
Kouzelné a ladné... Líbí se mi

oleandr
21. 07. 2011
Dát tip
skvělé

.duke.
18. 07. 2011
Dát tip
jo, díky

Josephina
11. 07. 2011
Dát tip
zdá se, že už jsou to příliš krátké texty na to, abys mohl situace dál pitvat - jen nevím, jestli budeš mít energii napsat román - proustovský

.duke.
10. 07. 2011
Dát tip
díky za kritiku. reka: fakt je, že občas sklouzávám k těmhle prostředkům k navození nějaký nálady. dám si na to majzla. dík.

reka
09. 07. 2011
Dát tip
Tohle je velmi dobrý. Jedna z tvých nejlepších věcí za nějaký čas, přijde mi. Podle mě ti strašně dobře jde zachytit, jak se mísí svět dětí a dospělých, svět naivity a reality... to jsou pro mě tvoje nejlepší kousky. Poslední dobou píšeš dost jinak, píšeš, přijde mi, tak, jako je ta poslední část, o žilách a U2 a nikotinu. A popravdě, tahle část je pro mě ta nejslabší, používáš příliš přímočaré metafory k vyjádření nedostatku emocí (kouření, jed, nikotin, osamělá jízda autem). Mnohem silněji na mě působí to předtím, to je super. I když, tohle se mi líbí: "Muselo to být někdy v době, kdy jsem se vrátil z Finska. Tehdy se otec přiznal matce a ty jsi řekla: „Pozdravíš mě, až se jednou potkáme na ulici?“" A musím přitom myslet na to, do jaké míry jsou tvoje texty autobiografické.

Janina6
08. 07. 2011
Dát tip
Má to kouzlo, jako ostatně všechny tvé povídky. Něco popisuješ, ale za těmi (velmi výstižnými) popisy je ještě další rovina, to, co je jen naznačeno, co si člověk může domýšlet. Tohle mě na tvých textech nesmírně baví, to vlnění pod povrchem. Hry s dětmi mi připomněly spoustu věcí, třeba to, že dětem bůhvíproč přisuzujeme kdovíjakou fantazii, a ony jsou zatím tak tvrdě realistické. Občas jen na tu naši hru na to, že mají fantazii, milostivě přistoupí :-)

sharik
08. 07. 2011
Dát tip
super...*

StvN
07. 07. 2011
Dát tip
Je to fajn. Nektere obrazy nebo spis takove momenty, jsou nekonecne vymluvne. Jako ta prvni scena.

Botanist
30. 06. 2011
Dát tip
Povídka se dobře čte a má úžasnou atmosféru. Dávám tip :).

Prosecký
28. 06. 2011
Dát tip
Připomíná mi to Raymonda Carvera - povídku o tlouštíkovi. Obrazy s dětmi nejsou přehnané. Tip.

těša
28. 06. 2011
Dát tip
* pocit, ať mě někdo nenařkne z mrvení jazyka :-)

těša
28. 06. 2011
Dát tip
skvělý, výrazně lepší než jindy, řekl bych, neutápí se to v patosu,ale feeling to má jako vždycky.

Velmi dobré.

Tragicus
26. 06. 2011
Dát tip
Zarazeno, diky Wintere.

Winter
26. 06. 2011
Dát tip
Avi, pro PM, Mohli by tento text zařadit pro měsíc červen? Autor souhlasí.

.duke.
26. 06. 2011
Dát tip
No, Wintere, to fakt nevím.. Jednou jsem měl náběh. Sebral jsem to, co jsem napsal a snažil se to propojit. A pak jsem toho nechal. Mám problém něco dokončit. Ale až se zklidním, za pár let, třeba.. ;) Kdy ty?

Winter
26. 06. 2011
Dát tip
Není za co, poslední dotaz: kdy vydáš knihu? .)

.duke.
26. 06. 2011
Dát tip
Tak jsem to poopravil trocha. Moc dík za kritiku.

Winter
26. 06. 2011
Dát tip
Ok, tak jsem napsal takovou pěknou kritiku a pak si zavřel prohlížeč, no nic, znovu: Docela mě mrzí, že už máš v PM předešlý text, protože tohle formát povídky naplňuje mnohem víc. Zároveň - vzhledem k tvým skoro až emo miniaturám (které mám nicméně hodně rád) - je to krok dál: text zachycuje větší šíři. Hodně v tom cítím konflik dospělé racionality, která emocionálně přibržďuje hlavního hrdinu - a dětské čiré dětské emocionality, která z dětí občas činí poměrně necitlivé tvory - to je, myslím, hlavní přednost textu, tenhle co nejvíce objektivizovaný náhled bez větší idealizace. Nemám rád, když se emocionálního naladění scény dosahuje popisem playlistu: většina čtenářů danou hudbu nezná, takže se pak scéna míjí - a ztrácí na síle. Čtvrtý odstavec bych vyhodil nebo přesunul: úvaha vklíněná mezi deskripce nedělá dobře a strhává čirou objektivizovanou optiku jinam, víc k zemi.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru