modlitba za příští večer

"Světlo jde oknem po páteři dolů" to už jsi použil v roce 2006 v básni "V komoře s létem". Přesto-nádherné...

Tangens - tak tohle ano, naprosto souhlasím s každým tvým slovem. Ale to všechno se přece nevylučuje s důvěrnou chvílí lítosti, kterou báseň přináší. Vždyť už v té lítosti je touha po polepšení se. Aspoň já ji tam cítím. Mrzí mne, že jsem hned nepochopila, co svou kritikou sleduješ. Teď je to jasné.

Na jedné straně mám pocit, že z hlediska zpracování, formy i nadhledu jsi se v posledních verších vrátil zpět, na druhou stranu, poněvadž jsem tě měl příležitost trošičku poznat, ti je nejen věřím, to by bylo málo, ale také v dobrém závidím tvou vůli a víru jít Pánu naproti, což se samo o sobě velmi těžko chápe.

Příjde mi to děsně zmatené a nemůžu se v tom dodolovat nějaké neplochosti, která by takovému tématu náležela...

Cítím to. Je to bolavé i úlevné a i když to tu pářou, musí to tak být. Líbí se mi to a Tip!

..jo! ..cela vybora! .. *

sorry, tohle téma jde úplně mimo mě (ale napsals to pěkně čitelně, to zase joo)... *

:)))

však není víra jako víra o budoucnosti hovno víš a když ti v duši zbyla díra tak ji tou vírou zalepíš já nejsem žádnej křesťan, ale tu polemiku jsem si nedokázala odpustit :)

myslím že jak Úzká tak Míra ví že je rozum skvělá věc ale ten komu schází víra nebude šťastný nakonec :))

hezké zamyšlení*

Forrest...Ď :)

heart...fajn* :)

já bych si tedy také s dovolením zarytmizovala :)) je tady jenom úzká míra stolu a pak dvě židle kdo ví čí světlo jde oknem po páteři dolů a šero bolí do očí malý kříž zase držím v dlani končí den a já tolik vím kolikrát jsem dnes Pána ranil a kolikrát jej odprosím vratkost dechu mi mate slova krade mi z mysli smysl dne vezmi mne ty můj Pane znova na kraj té cesty dohledné a je to večer který bolí protože patří svému dni kolik jen krve Kristus prolil abych já smysl pochopil a jinak je to moc pěkná báseň!!

**********tak

Tangensi, život duše ve víře má alespoň tolik aspektů, jako život těla ve světě. Víra přináší radost, sílu, vyrovnanost, ale i lítost nad vlastním selháním, bolest, způsobenou zlem, které nedokážu odstranit. Báseň vyjadřuje atmosféru jednoho večerního zamyšlení a je velmi upřímná a působivá. Budovatelskou báseň napíše Šípek třeba příště.

hezká modlitba ... T***

...semsi dovolil modlitba za příští večer je jen úzká míra stolu a dvě židle kdo ví čí světlo oknem páteř dolů šero bolí do očí malý kříž zas držím v dlani končí den a tolik vím kolikrát jsem Pána ranil kolikrát jej odprosím vratkost dechu mate slova krade z mysli smysl dne vezmi mne můj Pane znova na kraj cesty dohledné je to večer který bolí proto patří svému dni kolik krve Kristus prolil abych smysl pochopil

"Pravá víra nebolí, ta člověku naopak pomáhá a posiluje jej." Nemluvím často, ale tohle mi přijde jako blbost, s prominutím. (Taky mi přijde jaksi přeceděná skrze Skácela. A ztrácí tím, to má Jinovata pravdu.)

Tobě by prospělo, kdybys nějak zásadněji inovoval nebo opustil tu skácelovskou dici. Tvoje verše mají velký potenciál, ale ta nepovedená skácelovskost je sráží. Jinak bych vypíchl velice pěkné "krade mi z mysli smysl dne". Velmi pěkné.

krásná

když si člověk uvědomuje "kolikrát jsem Pána ranil a kolikrát jej odprosím" pak se z té cesty ještě tolik nevzdálil..

Překrásná modlitba! Slovem i duchem. Díky za to, jak mne vyladila....*

krásné...*