Proč!?

 

Jak brána tajemná

po noci jasné

září tvá ramena

i Slunce žasne.

 

Když ty se probouzíš,

svět kolem ztichne.

Jen ptáček slétne níž

a tiše vzdychne.

 

Šeptá ti do uší

svou píseň smutnou.

A ten kdo netuší

jen mávne rukou.

 

Zamává do dálky,

jen tak si mávne,

spočítá korálky

a jde zas dále.

 

Ty v tom však zůstáváš

navzdory všemu.

Naději zas hledáš,

zamkli ji v šeru.

 

Ta tam však ztemněla,

ztratila víru.

Světla moc neměla,

jen černou hlínu.

 

Tou hlínou pohřbila

květinu světla,

co život chránila.

Už není cesta.

 

Zastavit zkus se jen

na malou chvíli,

spolu pak pojedem

k šťastnému cíli.

 

Ty mě však neslyšíš,

už nemáš cíle,

démona jen živíš.

Co stalo se víle?

 

Kterou jsem dřív znával,

jak šťastná byla,

tu, co jsem miloval.

Kde je tvá síla?!

 

Kampak se poděla,

prosím tě, promluv!

Zlá moc ji zabila,

dost už těch pomluv!

 

Hleď to konec není!

Vždyť ještě dýše!

Ano, to znamení

pochází z výše.

 

Tak se ho prosím chyť,

tohoto stébla.

Může tě zachránit,

abys zas vzlétla.

 

Oči už otvíráš,

koukni se, světlo!

Když se zpět podíváš,

spatříš tam peklo.

 

Jak otvírá svůj chřtán,

jak chce tě chytit.

Já tě však nenechám,

to musíš cítit.

 

Nenechám napospas

tě ďáblu tomu.

Počkej a já tě zas

odvedu domů.

 

Budeš si zase hrát

se svými vlasy,

budeš se radovat

ze světa, z krásy.

 

Co se to však stalo!?

Copak je špatně!?

Srdce bít přestalo.

Ne!!! To je strašné!

 

Proč jsi ten boj vzdala?

Boj o svůj život,

smrti se poddala,

topí se ti loď.

 

Hřbitovem zavání

tichá ta místnost.

Strach mi to nahání,

ta smrti blízkost.

 

To je to, cos chtěla!?

Zemřít tak mladá?

Proč cpala‘s do těla

si toho ďábla.

 

Copak’s nevěděla,

že to vše je jed?

Když’s jednou začala,

je těžké jít zpět.

 

Zpátky se navrátit

k životu ve dne.

Smrti se odvrátit,

tvoje tvář bledne.

 

Já tu sám zůstávám

na světě tomto,

bez tebe žít dál mám.

Proč?

Schází mi proto!

 

Počkej na mě! Jdu za tebou. Teď!!!

 

---