Spolek spisovatelek

Spisovatelki bi neměly uklízet ani chodit do blbí práce.

To mislím úplně vážně.

No nekoukejte, nekoukejte!

To je totiš tak. Znám úplně hodně holek i žen, co k smrti rády píšou. Jestli dobře, nebo špatně je scela irelevantní. Baví je to a psát chcou. A teť, ani jedna z nich se mi nigdi nesfěřila, že bi bila ráda uklízela. Naopak. K smrti je to otravuje, jako mně. (Pokut, se mnou některá spisovatalka nebude souhlasit, napište mi to do komentů. Budeme o tom diskutovat a já pak o vás napíšu, ódu, pamflet, nebo i povítku, příjde na to.)

Teda, některé eště baví práce. Mě uš ani to ne, abich pravdu řekla. Furt tam po mně chcou abich pracovala a diš je chfilku klit, tak zas chcou holky abych se s něma bavila a obveselovala je. Sou na to zviklé a mislí si asi, že bít spisovatelkou je nějakí peříčko, nebo co.

O to nic, to je to nejmenší, sem tam vihovím, to bi mi eště šlo. Ale přettím, neš sem zjistila, jakí mám obrofskí talent, sem se jakštakš orientovala v domácnosti, no a teť sem spíš apsolutně dezorientovaná. Uš strácím přehled gde co máme. Taki sem ani netušila kolik máme prádla. Diš je to normálně ve skříni, tak toho není tak moc, jako diš je to špinaví.

Ale abi sem se dostala k jádru pudla.

Přetstafte si, že sem potkala v životě i hodně ženských, co k smrti rády uklízejí. Fakt!!!!

Sice to nechápu, ale říkám si, šak si spisovatelka, tak musíš vjedět, ža pánbůh má na sfětě různou čelátku.

Tak já bisem navrhla spolek vzájemné vípomoci.

Ti co rádi uklízejí, by nám to doma udržovaly a jelikož sou to vjetšinou takoví praktickí baby, eště by nám mohly objehnout nakladatele, zajistit vidání a distribuci knih a mi bychom jím za to napsaly o nich, jak to maj těškí.

Taki nějakí tí harlekínki a klidně bychom je opsadily v hlavní roli.

A dibi to eště bily takové dojemné povítky a básnišky, máme vihráno!

Akoráááát, je tu jeden háček.

Naši miláčkové, co je máme doma, sou dost nevispitatelní!

Abi se náhodou do těch praktickích žen nezamilovali!

To se ví, že bi pak litovali, ale to bi uš bilo pozdě. Mi bichom psali uš pro jiní miláčki, co si váží nadaních žen.

Ovšem ten podnik bi bil i tak krapet riskantní.

Nejlepší bi bilo, dibi ty pořátkumilovné ženy bily uš dost staré a hodně nvzhledné.

Nakonec, šak bi to mohly bít i mimozeměťanky, takové zelené, šupinaté, hlavně dibi jim šla ta údržba domácnosti.

Mi bi to nevadilo.

Tak to je můj návrh vzájemné vípomoci. A ráda bich založila takoví spolek.

Tak holki, pište, pište, navrhujte vhodní kandidátki.

Já bisem bila přetsetkině a pár šikovních spisovatelek bi sem si vybrala za pobočnice.

Co vi na to, kamarádky spisovatelky?

Ptá se vaše přemíšlivá Růženka