BYVŠI

Byl jsem příliš opuštěný na to

abych byl sám

myšlenky zaplnily prostor

po tvém smíchu

veškerý odezdí ke zdi

za horizont příběhů ujíždějících rychlíků

dál jsem nedohlédl

jen pocit hlásil výhybku

na druhém nástupišti bez kolejí

se spoustou čekajících u vrat

vzpomínek někde od neznáma byvše

bez jízdního řádu přestupů z

první třídy do druhé

a pak naopak

víš

starý plechový vláček

zapomenutý v krabici celuloidové panenky

ses svlékala když hořela

duchem vysmátá od ucha k uchu

já tě pak vagónkem vozil dookola

po koberci se stopami panenské krve

držel za ruku při početí

později

tleskalo ručičkama a řeklo mi

máma

ještě nevědělo že chce žít s pohlavím

jen sálo prs a tys byla šťastná

to bylo dávno

na nádražích bylo potutelné prázdno

bez výpravčích