Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Začátek školního roku v jedné takové třídě

12. 07. 2011

2246

Autor

supizmus

Povídka před začátkem 1. hokejové ligy. Pro nehokejové čtenáře přidávám vysvětlivky: Oustecký - Ústí nad Labem Chomutka - Chomutov Ježek - Jihlava Havlíček - Rebel Havlíčkův Brod Morávek - MORA Olomouc Okurka - Znojmo Hradilák - Hradec Králové Vrchálek - Vrchlabí Kadavý - Kadaň Jizerka - Benátky nad Jizerou Horáček - Horácká Slavie Třebíč Berousek - Medvědi Beroun Litoměrka - Litoměřice Táborský - Tábor Písecký - Písek Chrudil - Chrudim Mostecký - Most Šumpera - Šumperk

Pomalu se blížil začátek školního roku a do chlapecké třídy v jedné malé zapadlé škole se trousili první žáci. S úderem osmé hodiny vešla paní učitelka a žáci povstali.

„Posaďte se“, řekla jim. „Dnes k vám mám pouze pár slov a pak vám ještě prodloužím prázdniny. Do školy přijdete řádně až 14. září.“ Vtom se paní učitelka zarazila, letmo si prohlédla třídu, počítala žáky a s přísným pohledem se zeptala přítomných: „Měli jste tu být dnes všichni, tak kde jsou Táborský, Okurka a Vrchálek? Dost na tom, že vloni se mizerně učili Chrudil s Píseckým, kteří propadli a musí navštěvovat zvláštní školu. Ale ty jsme nahradili Mosteckým a Šumperou. No, ale, kde jsou ti tři?“

Přihlásil se Horáček. „Sím, pančelko, Okurka se v naší škole necítil dobře, na studium na gymnáziu neměl dost peněz ani vzdělání, a navíc v sobě tajil monarchistické choutky, tak emigroval do Rakouska a chodí do c. k. školy spolu s Rakušany, Maďary, Chorvaty a Slovinci.“ „No to je mi pěkné“, ušklíbla se paní učitelka, „ale až bude chtít zpátky, tak ho jen tak nevezmu. A ti dva? Hradiláku, co sebou tak šiješ, víš snad něco?“ „Jak bych to řekl, ono tedy jaksi, no...“, začal koktat Hradilák, „Vrchálkův Dědek svého vnuka vydědil a veškerý majetek svěřil mě, takže Vrchálek namísto učení teď bude chodit žebrotou.“ „Že se nestydíš“, vykřikla rozzlobeně paní učitelka, „takový to býval dobrý student, měl sice značně kolísavé známky, ale vloni byl jediný, kdo aspoň trochu sekundoval tady našemu premiantovi Ousteckému. Dokonce mu jako jednomu z mála fandilo hodně jeho příbuzenstva a jezdili za ním i na zkoušky ven. A ty ho teď takto necháš padnout!“ „A a ale, to jeho dědek za mnou přišel sám. A mne zrovna rodiče taky zkrátili kapesné, tak jsem toho využil. A když už tedy nosím zlé zprávy, tak Táborský se taky zadlužil a ten dokonce spáchal samovraždu a ani žebrotou už nechodí. Ale co se Vrchálka týče, tak místo něj by se měl k vám do třídy vrátit loni propadlý Písecký, ale musí to ještě schválit pan ředitel.“

Paní učitelka při těch slovech div že neomdlela. Nakonec se vzchopila a jala se žáky varovat. „Tedy milá třído, ač je vás o dva méně, nemyslete si, že se s vámi bude někdo mazat. Propadnout můžete všichni a platí to zejména pro Píseckého, pokud ho k nám pan ředitel pustí, Litoměru, Mosteckého a Šumperu. Mimochodem Šumpera, pozveš-li si do školy zase svého povedeného kamarádíčka Banpičáka a budete-li bít ostatní žáky (zejména mého mazánka Morávka, řekla si v duchu), tak tě na 3 doby vyhodím a nebudu mít žádné slitování.“

Vtom pojednou se zhruba v půlce třídy ozval brunátný řev a padaly rány. „Dost!!!!!“, zařvala paní učitelka tak výrazně, až v některých oknech popraskala skla. „Co se zase děje? No to jsem si mohla myslet, zase naše povedená trojice, třídní rebel Havlíček se škrtí se svým sousedem Ježkem a oba mlátí ze zadní lavice učebnicí po hlavách Horáček. Pánové, kolikrát vám mám opakovat, abyste se chovali slušně a přestali se mlátit? A konec konců, proč pořád vy 3 sedíte pospolu, když se takto nemůžete snést?“ „Prosím, my tak nějak patříme k sobě, jsme z jedné ulice a jsme zvyklí se bít víceméně pořád. Nerad to říkám, ale lepší už to asi nebude“, špitl Ježek. „Zrovna ty Ježku by ses namísto mlácení s Havlíčkem a Horáčkem mohl lépe učit, abys vyrovnal třídního premianta Ousteckého s jeho sousedem Chomutkou. Mimochodem Chomutko, tebe chválím, že jsi konečně vyplivl ten primitivní dudlík. Doufám chlapci, Oustecký a Chomutko, že letos už konečně zaberete a dostanete se na gymnázium a pošlete mi toho mladého Boleslava od paní učitelky Šulcové zpátky sem!“

„Tak, a teď mi řekněte, kdo si plánujete nějakou brigádu na školní rok? Co třeba ty, Jizerko? Jizerko, zase si čteš?! A zase kupce Benátského? Na co jsem se ptala?“ Rozhostilo se trapné ticho. „Jizerko, dávej pozor a otázku pokládám znovu, plánuješ během roku nějakou brigádu?“ „Ach tak, ano paní učitelko, jako každý rok se budu v ZOO Liberec starat o výchovu mladých bílých tygrů. Je to práce nelehká, ale mě baví.“ „To já mívám zase brigády na farmě tady u Chomutky“, přihlásil se do té doby zamlklý žák Kadavý.

Náhle třídou zaznělo zabručení, až se na pokožkách přítomných vytvořila husí kůže. „Berousek, to si děláš legraci“, zapištěla paní učitelka sopránem tak vysokým, že vysklila další dvě tabulky v oknech. „Kolikrát ti mám opakovat, abys mi tu nebručel jak lední medvěd, že mám slabé srdce a tvé imitační schopnosti jsou opravdu na výši. Vy mi teda dneska dáváte!“

Tu oko paní třídní spočinulo na žákovi jí nejmilejším, třídním mazánkovi Morávkovi. „Morávku, chlapče, jak to letos bude s tebou? Na gymnázium to nevidím. Ty jsi nám ale žáku nešťastná nějak zeslábnul. Býval jsi ve třídě kapitánem smíchu a nyní tvá BRÁNICE jest prázdná, dokonce ani své uspávadlo, po kterém ostatní žáci, když na tebe útočili, hodili KOMA, tu nemáš. Taky nějak nevoníš, to už doma nemáte MEJDLO? A co tvé benzínově ČERNÉ háro? Taky pryč. DOMINO už pod lavicí taky nehraješ, ani NEVYRUBÁVÁŠ a NETESÁŠ nic do židle. Jsi jako bys ztratil POLOvinu své DNA. A své vychytané SEDLO už si taky nenosíš. (Třeba najdeš nějaký elixír, po kterém až budeš mít DOPITO, tak posílíš a budeš zase mezi čtyřmi nejlepšími z celé třídy, pomyslela si v duchu.) Hlavně si už oprav svůj plechový obývák, chápu, že tam se ti špatně učí. No nic třído, Havlíček s Ježkem a Horáčkem už se zase bijí, Písecký je pořád u pana ředitele s prosíkem, Jizerka si čte a Chomutka s Ousteckým se mi zdá, že se začínají taky prát o to, kdo je tady nejlepší, takže končím dnešní sezení a 14. září vás čekám zase ve školních lavicích. A budu už zkoušet!“

Třída vstala a poslušně opustila školu vstříc přípravám a učení na nový školní rok. Bude se v něm v naší třídě opět učit Písecký? Dopije Morávek onen elixír a posílí? Postoupí Oustecký, nebo Chomutka na gymnázium? Jak skončí pranice mezi vysokými žáky Ježkem, Havlíčkem a Horáčkem? Kdo propadne na zvláštní školu? Kterých 8 žáků získá status premianta, bude soutěžit o přijímací zkoušky? Více až od výše zmíněného data.