Šejkspírova sonáta

W. Shakespeare

Udřený jak kůň spadnul jsem na postel
se znavenými končetinami
Začátek mé cesty byl však v hlavě
když tělo poslušnost odmítlo

Myšlenky nadále putují přímo
v úmyslu horlivé pouti k tobě.
Udržuji svá víčka doširoka otevřená
při pohledu do tmy kterou matně vidím

Chráním svou duši imaginárním pohledem
představuje svůj stín k mému pohledu nevidomých
která stejně jak klenot drží pustou noc
Dělá černou noc lepou a její staré tváře nové

Hle! den pro své údy, v noci mé mysli
pro tebe a sebe nemohou klid najít.