Cimrman průkopníkem muzikoterapie

Profesor Wünderbaum ve věstníku Vídeňských lékařů z roku 1896 píše, že nejlepším prostředkem proti chřipce je čaj z květů heřmánku. Cimrman v polemice s tímto konvenčním přístupem oponoval profesoru Wünderbaumovi a tvrdil, že chřipku, lépe než čaj heřmánkový, léčí Čaj-kovský.

Touto polemikou Cimrman uvádí na veřejnost svou inovativní metodu léčby hudbou neboli muzikoterapii, která v jeho lékařském  přístupu tvořila rozsáhlý a svébytný systém. Cimrman se dokonce chystal na toto téma publikovat  základní učebnici nazvanou "Ticho léčí, hudba uzdravuje".

Z podkladů k této chystané avšak nikdy nevydané knize dnes můžeme rekonstruovat základy Cirmanova muzikoterapeutického přístupu. Dnes už tedy víme, že při průjmových onemocnění může podle Cimrmana přijít vhod Liszt (alternativně prý i Bizet). Oživit ochablou pamět pomůže Suk.

Dále je také známo, že na veškeré zlomeniny Cimrman doporučoval dávat Bacha.

Na problémy s trávením se hodí Stravinskij. Na nespavost je podle Járy Cimrmana třeba pravidelně ordinovat Lehára.

Cimrman myslel, že na problémy s nechutenstvím je nejlepší Smetana, na odřeniny Nedbal.

Stařecké demenci by podle něj  mohl účinně předcházet Mysliveček.

Cimrman se zaměřoval také na poměrně řídká onemocnění, tudíž dnes víme, že ztrátu čichu spolehlivě vyléčí Ryba, Cimrman doporučoval několika denní kůru a pobyt v teplém prostředí.

Asi největší zajímavostí na rukopise knihy Ticho léčí, hudba uzdravuje je zjištění, že Cimrman v tomto spise projevil nejen značnou invenci v oblasti muzikoterapie, ale také to, že se zaměřil i na nežádoucí účinky tohoto léčebného postupu.

Opravdovou senzací je pak to, že Cimrman dokázal objevit převratný hudební i léčebný talent již v útlém věku. Posuďte sami poznámku připsanou tužkou na spodním okraji jednoho listu: "Ještě že znám Martinu, vždycky mě dostane z depresí, i když mi někdy trochu zvedne žluč". Vždyť poličský houslista Bohuslav Martinů měl tehdy pouhých šest let a Cimrman, již jeho hudbu hodnotil z hlediska možného terapeutického využití při léčbě psychických poruch a případných kontraindikací užití jeho hudby.

S ohledem na takto rozsáhlý a ucelený systém léčby není s podivem, že Cimrman se jej pokusil uplatnit i v praxi, když žádal o místo lékaře ve Vídeňské královské nemocnici. Význam odpověď jejího ředitele na Cimrmanovu žádost o místo lékaře, zůstává mezi cimrmanology dosud nerozluštěnou záhadou. Ředitel nemocnice doktor Unterberg Cimrmanovi napsal: „Vážený pane Cimrman, po přečtení Vašeho dopisu jsem naznal, že bych pro Vás měl v našem oddělení léčby nervových chorob vhodné místo, nejednalo by se však o zaměstnání."