rozhraní

rozhraní

hry pouhé

balancování

úplně až na krajíčku

baví

když končilo se krásně

svítání

zatlačovali jsme vycházejícími dlaněmi

a déšť

s úsměvem bubnoval nám do rozehraných

a noc

přitahovala pouhou vizí, že existuje

a proč vlastně je

tak...

um

skutečnost zázraků

je chvilkově přitažlivá

teskně

se na nás opar hebkosti

nějaký čas dívá

roztroušenost tužeb

rozlišuje a dostíhá

jsi tu ty

a jsem tu já

a my se někdy ztrácí

nejsme odvázaní věčností

snad užívat si můžem

jen volní

toulaví

jizvy

hledíc do dálek

probuď se ze sna

bolí to, vím

kolikrát ještě

na dlani prohlubují se

možná vnímáním...

lež

z dotyků

mrazí i pálí

vybrat si nemůžeš

našeptávat je ti cizí

a svět kolem

je jedna velká

tak škr´t ji

co ti síly stačí

a stůj na ní

i navěky

nebo hoď ji

těm co dychtí

přímo pod nohy