Sen o Sarce

Z tezke samoty procitam,
cosi budi mne, slysim hlas!
Hled, jsem tady a volam!
Ja, na kterou myslis zas.

Tezka vicka zivota prohlizi,
co rusi mou krutou samotu.
Tu cosi v dalce matne zri,
zrak citu, nevidi zivota nahotu.

Nahle se to blizi, tot papir,
s huste popsanymi radky.
Strach, ze jde pro mne vampir,
strida pocit blizici se lasky.

Vidim kontury zcela jasne.
Na papire cosi krasneho,
v realu az srdce zasne!
Divka, touha srdce meho.

Oh, jak prilis krasna je!
Hrich na ni jen pohledet!
Mladim k tomu vyzaruje.
Nesmim! Radeji o ni nevedet.

Pokuseni! Bolestive bodas!
Mam priznat, ze cekam te?
Snad mi svou ruku podas,
a reknes - miluji te!

Poddal jsem se tomu cely,
laskou nechal se vest,
nehy pro sebe jsme meli,
vic, nez na nebi je hvezd.

Nahle probudil mne zvon.
Sen prerusil mi krute!
Citil jsem, ze prijde skon,
a ja nestacil rici - miluji te!

U dveri zvon treskne zvoni
a jak ticic hromu do mne busi!
To postak podava mi psani,
o jeho puvodu nic netusi.

Pricichl jsem - oh jak voni.
Tu roztocil se svet, letal jsem!
Je to dopis snad od ni,
jiz videl jsem ve snu mem.

Neni to omyl, krutost osudu.
Je to ze sna predstava a laska,
jenz zhmotni v divci podobu
a bude mit stastne jmeno - Sarka

To vse zustava jen a jenom snem.
Je prilis nezna a krasna,
abych ji mohl mit v zivote mem.
Boze vim to - odpoved je jasna.

Presto, ze roky jsem te cekal,
prisla jsi jak jasny blesk.
Me zatim zivot leta pridal,
smazal u me mladi lesk.

Mohu dat jen lasku a pohodu,
oddanost, jistotu a peci.
Ozdobou uz asi nikdy nebudu,
co tvemu mladi a krase svedci.

Sbohem krasny sne,
predstavo nadherna,
musim cekat noveho dne,
nebo noci,............
zda bude,
nebo nebude,
znovu zrozena!

---