Nostalgické vzpomínání

Muzeum, Václavák...Spichy pod ,,vocasem"  před třiceti lety stejně jako teď . Jen turistů zde tehdy bylo míň. Václavák brázdila tramvaj 22 . Jela až k nám do Vršovic. Taxíky nebyly takhle žluté, a vozily hlavně veksláky. Pro nás, holky od Bohemky, téměř nepřístupné. Mé chuťové pohárky zde byly prvně okouzleny, tehdy novou,  zajímavě zbarvenou zmrzlinou, pistáciovou. O kousek níž prodávali nejúžasnější zmrzlinový pohár s karamelem, kterým jsme si jako studentky technické střední školy, chodily uklidňovat nervy po zvlášť ,,vydařených" , a nám holkám naprosto nesrozumitelných,  technických předmětech. Občas máma přivezla z ,, Domu potravin"  briožky. Už ani nevím, jestli bych je v záplavě dnešních lahůdek vůbec poznala . A ty klobásy ze stánku....(Říkali jsme jim zpoceňouři)...Když se šlo večer z kina....I první velkou pusu jsem zde okusila. Určitě byla trošku umatlaná od hořčice a chutnala po pivu. To, jak jsme si snažili dokazovat, že už jsme skoro dospělí.

Život mě zavál do menšího města, kde už  jsem pevně ukotvená. Ale přesto se ráda vracím do Prahy a vychutnávám si atmosféru velkoměsta. Tu anonymitu . Tu mám ráda. Když můžu například sedět na lavičce, okolo spousta sedících a chodících lidí. A já si tady klidně už hodinu sedím a píšu do mobilu. A vůbec nikomu to nepřipadá divné.Možná snad jen těm holubům. Jo aha, ale to protože jim nehážu nic dobrého na zub. Nebo vlastně na zobák.