Krysař

Už zase svoji píseň pěje,

píšťala jeho kouzelná.

Jeho hábit ve větru věje.

Píseň je krásná, tajemná.

Už zase krysy za ním běží,

jako by beze smyslů byly,

běží pod velikou věží,

staré město opustily.

Píšťala temně zní však dále,

už jenom krysy nevábí,

zní překrásně a slavně stále,

lid Hammeln z města odvádí.

Všichni lidé jdou slepě za ní,

jdou za píšťalou Krysaře.

Nic zemřít jim už nezabrání,

neřekne stůj žádná paže.

Co Krysaře k pomstě dovedlo,

že všechny lidi zabít chce?

Temno na jeho srdce sedlo,

nemohl s tím žít dál více.

Rozhodl se ukončit rázně

všechno zlo, co jej zranilo,

zavést vše do smrtelné lázně,

jak se jim o tom nesnilo.

Neměli poranit Krysaře!