Odraz pravdy

Pod logikou hlíny pohřbené jest tiché a matné jezero. Zakopané, umrtvené a ucpané doutnajícími, jak jinak než, doutníky. Milovali-li jste se někdy u jezera pak je vám zcela jistě jasné, jaký pocit měla dvojice právě přicházející k patníku hrůzy. Vzpomínáme stálo psáno, však lidé zapomněli. Zapomněli, protože neví odkud pocházejí. Zapomněli, protože lidstvo není humánní. Zapomněli, protože cílem života jsou peníze. Ano, možná právě tomu se rovná ten hořce sladký pocit, to co vám tolik chutná. Lačná pýcha, krutost a zlomyslné vyhnanství plné nazelenalého patosu jménem peníze. Bůh žehnej hudebníkům a lidem s city a pocity. Umělecké aktivity jsou vodítkem, nebo možná popruhem, který nás drží v oblacích těsně nad hranicí pádu. Zdá-li se to býti nevyhnutelné, pak tedy to nevyhnutelným jest. Lidé zhynou svou bídnou lakotou, zahlceni sami sebou a ano. Zapomenou.