jo...ja se se zbylou babickou zase vzdycky pohadam o politice...a to máme skoro stejný názory...je to holt někdy nelehký-ta komunikace :-)
t
YO!!
Tvoje druhá babička, ta s tím šampaňským, je sice moje oblíbenější, nicméně tohle je bomba. Lyrický a syrový zároveň, zároveň pravdivý i jakoby částečně z Valerie a tejdne divů... mazec, Jenyku, mazec.
Velkej tip plus ó.
hele, uz dost, guy, mam jen 1 nerviiii!)
mám pocit, že jsem ji četl už dřív ..
Biso, miluji te...vskutku...a vez, ze ZP(zizkovska pracatka), jejichz mluvcim nyni jsem, v kazdou nehodnou to chvili na pomoc ti pr/o/spechaji!..o)))
....vsak skromne mistecko to ja , pametliv slov druhe babicky (maminka maminky), jez prostitutkou vazenou a krasnou byla jiz od patnacti, tedy mistecko sve ja dale rozsiroval, a , jak verim, i sirim dale.,..svetelkuji, jak doufam, pro srdce opustena, hlavne vsak pro to sve....,, to zde, Horavine, nutno podotknouti...druha babicka mi pomohla velice snad i hrdym clenem lidskeho spolecenstvi se stati a nenechat se vosirat kazdym to cicmundou...))
Zde bych se rád Honzyka zastal, Diano. Stačí jen málo, třeba vzít v úvahu, že báseň tohoto typu zřejmě nepředstavuje objektivní popis právě té jedné konkrétní události, ale spíše vyvřeliny z dětství potlačených a deprivujících pocitů z mnohem pozdějšího pohledu bilancujícího člověka. Aby mohl odpouštět a cítit se jako člověk, potřebuje vést někdy i po celý život dlouhé rozhovory s lidmi, kteří se na něm ještě v dětství zhoubně podepsali a ktomu ještě zůstávali zakousnuti do jeho zátylku ješte dlouho po své smrti, k dovršení tragické okolnosti, že jde o nejbližší příbuzné. Co jiného mu zbývá, než se ze všech těch nesdělitelných pocitů vypsat a doufat, že někdo jiný mu porozumí nebo se alespoň o to pokusí. Doufat, že se dočká rána, které mu dopřeje skromné místo na slunci.
...moc dobrej text. Atmosférická momentka*
No, jsem mimo. To si vůbec neumim představit. Báseň sice byla v první osobě, ale to se tak píše, i když to není autobiografické. Myslela jsem, že sis to vymyslel a dost přepísknul. omlouvám se a slibuji, že se ti už budu vyhýbat. Evidentně jsme si nekápli do noty.
@ Diana: kazdej ma iny babicky , dedecky ( i rodice), ze... tahle ale byla zla velmi, kralika vzdy pripoutala za packy 4 na dvere zachoda a s rozbehem propichla mu, kvicimu, krcek jemny v tom nekrasnejsim kozisku... a smala se,,,a je stale (byl to muj zivot, ne tvuj...co mi do tvych predkuv? , co, ptam se? mimo jsi, myslim.,.,.
@vsechny vostatni rad zdravim a mavam...!!
Se nezdáš, povedená moc :)
...o životě něco vím,tak jo,ze života**
Promiň, ona je to vlastně báseň.
Mně to právě "ze života" vůbec nepřipadá. Obě babičky jsme milovali a žádný děda by se tak nevyjádřil o věci, kterou měla babička v oblibě - a žádná naše babička nikdy nic neukradla. Tak nevím, jak moc ze života.. nelíbí, nechápu. Ale zapůsobilo, je mi té babičky z povídky moc líto.
si nejsem jistá, jestli to není próza... ale líbí se mi to :)
skvěle "ze života" ...jako bych u toho byl
tip*
Písmák