Jsem blahovy?

Vybiram z me sbirky o lasce. Vim, ze to neni moderni poezie.

Kdyz bytost tvou ja zrel,
muj pohled oslepen byl
tim kouzlem nebeskym,
jez jako hebky kvet
jsem stale v ocich mel.

Byla jsi tak vzpominkou
ktera ve me kotvou byla,
jak koreny hluboke,
pevne vrostle v zemi
od kere, voniciho vanilkou.

Nezne miluji leta dlouha
svuj sen, kde jsi ty,
v hlavni roli zivota,
jez rad bych prozil
vedle tebe, lasko draha.

Ve znameni panny zrozeni
do vinku mi dalo,
abych laskavy a nezny byl,
miloval s citem, bez zbran,
toho, kdo lasku pravou doceni.

Vim, jsi plna poctivosti,
jsi schopna lasky sladke,
nezna jsi jak orchidea,
hebka jako maceska,
chci dat ti lasky dosytosti.

Jsi krasna, cista, krehounka,
jak kristalova sklenicka,
chtel bych z tebe pit,
dousek po dousku vodenku,
jiz da mi lesni studanka.

Je to prilis troufale
tolik myslet na tebe?
Nemohu si pomoci!
Jsem zmateny zcela!
Hledam tvou cestu zoufale.

Ja nechal se sny unest,
ztratil rozum veskery,
ztratil realitu tvrdou,
ztratil svou osobnost,
sam proti sobe boj vest.

Jsem blahovy prece!
Chci lasku nabizet,
chci pohlazeni dat,
chci srdce darovat,
ale nemam prijemce.

---