JAK SE STÁT MLADOU SPISOVATELSKOU CELEBRITOU

Sama sem furt na vaškách, jak jako psát,  ofšem radím ráda. Fšak mje uš někteří znáte.

Dneska se můj ostrozrak upřel na nelmlatší mezi námi. A jelikož vím, že těško hledají souvislosti mích geniálních mišlenek, nebudu si dělat kozy, budu psát bes jinotajů.

Tak, deme na to.

Ve škole vám de sloh, rádi čtete, napadlo vás, že psaní je celkem dobrá zábava a není to tak otravní jako ostatní vjeci.

A ftom, vás jako blesk s čistého nebe zasáhla mišlenka, že asi máte talent a můžete se stát slavním spisovatelem.

Vůbec nejlepší je stát se slavním ve velmi mladém vjeku, to je totiš ta sláva pak eště vjetší a budou o vás psát f gdejakích novinách a ukazovat vás f televizi jako zázračné dítě.

Pak teprf uvidí všichni posměváčkové, rodiče i učitelé jak vám křivdili a budou litovat, že ve vás nadání sami neobjevili.

Pozdě. Vi jim blahosklonně mávnete s programu Čt2 a budete f klidu otpovídát na otásky redaktora omráčeného vaší genialitou a pak mu s mírním pousmáním podepíšete sfou knihu.

Chfálím, moc pjekná přetstava.

No a jak teť na to, abi se mohla uskutečnit.

Vjetšina těch nejmlatších autorů si mislí, že nigdo neprožívá taková muka s prostého faktu, že bili vůbec splození aniž se o to prosili, proto se rádi podělí s ostatníma a napíšou o tom. Nejrači rímovanou básničku.

První chiba.

Váši vrstevníci na vašem oblíbeném literárním serveru vás sice chfálí a vikřikujou, nádhera, nemám slof, máš neskuteční talent, respekt, jednička se sto hvjezdičkama… a podobně.

Mjelo by vás trknout, že vaši kamarádi píšou úplně podobní vjeci a tudíš nejste originálni. To kamarátstfí je sice fajn, ale jak se chcete stát mladou spisovatelskou celebritou, diš desítki jiních píše totéš co vi?

Další vjec. Lásky.

Gvůli lásce lidé dokážou i vraždit a láska dokáže mjenit historii, ba, híbe sfětem.

Tak není divu, diš se na vás váš miláček viprdne, krve by se ve vás nedořezal a napíšete o tom.

Na tom nic není, dělají to i staří lidi, dokonce i ti, co nepíšou jako mi, spisovatelé. Ten zážitek je prostě tak silní, že musí ven.

Jenže tadi je další zakopaní pes. Nemáte s láskou ani psaním velké skušenosti, i diš ste přesfětení o opaku a vyjde vám s toho zhrzenka.

A jen se rozhlídněte kolem, zhrzenek je tu plno,  jako máku f buchtách.

Módní trendy. Upíři.

Negdi mám pocit, že gdo nepíše o upírech a vlkodlacích a podobních netvorech, prostě není mladí. No, fšak je toho plná televize, tak chcete bít in. Co mislíte, je to originální, prorazíte?

Klišé.

Víte co je to klišé?

To sou takové obraty, které lidi do zblbnutí používají uš celá staletí, jelikož sou přesfětení, že je to krása a bes toho se pořádná tforba neobejde.

Třeba: perly jako slzy, hvjezdy, povaha.

Srdce ve fšech podobách.

Růže, fialky, samet noci, rubíni jako kapky krve, barva krve, zlatí vlasi, stříbrní vlasi, zlaté srdce i duše, sfit je bledí, duše zahalená a pak různé ostré předměti co se zlovjestně v duši nebo srdci komíhají. Různí meče, dýky, šavle a podobně. O bledé luně a tajemném rovu ani nemluvím, prostě je toho mnohem, mnohem víc.

No a teť si to vemte. Chcete psát tak jako psali vaši pradědové?

A nejdůležitější otáska. Baví vás f knihách číst takoví vjeci?

Líbí se vám písniški Evy a Vaška?

Ne???

Tak proč tak píšete?

Harry Potter.

O něm už napsala Rowlingová, toho ste si určitě fšimli.

Já ho mám ráda a mimo to miluju a obdivuju fantazii. Proč ale k čertu o něm píšete vy, dyš už to napsáno bilo?

Vimislete si něco sami!

Ale ne o čarodějce co chodila do čarodějnické školi. O tom bil seriál natočení uš přet Harrym.

A tadi se pomalu dostávám k problému, co vlastně psát.

Pište o tom, co sami nejraději čtete. Je mi jasní, že u některých sem se dostala na velmi tenkí led. Přečetli ste si něgdi jinou knihu než fantazy? Pokud ne, tak to richle dožeňte. Jednak budete mile překfapení a pak, bes této skušenosti se z vás slavné celebrity těško stanou.

Tak. A teť, napsali ste dílo, vložili a furt vám tam lezou sami blpci a něco vám vitíkají.

Třeba já. Vím, že sem hrozní a obávaní kritik. Nic mi taki není sfatí, ze fšeho si dělám kozi.

Tak to není. Chci vím pomoct i kdiš se bes mučení přiznám, že u těch nejsdceryvnějších dílek se řechtám, aš mi tečou slzi.

A teť se ptám.

Co mislíte, je to tím, že nemám kouska citu f těle?

Takto netipicky dnes končím sfí radi.

Piš péro a staň se celebritou, to vám přeje vaše vjerná Růženka.