Co homosexuálové (ne)udělali Petru Hájkovi?

Za jiných okolností by bylo zbytečné jakkoli reagovat na článek Petra Hájka o "deviantních" homosexuálech chystajících "nátlakovou akci" v ulicích Prahy (viz http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/204468.aspx). Autor je ale vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, tedy osobou s jistým dosahem svých prohlášení.   

Že jde o projev netolerance, o tom nemůže být sporu. Že nás takové projevy posouvají hodně daleko za východní hranice, o tom po nedávných událostech z Mosky, kdy byl podobný průvod homosexuálů rozehnán armádou, také není sporu. Je tu ale ještě jedna rovina, která se jistě netýká jen autora samého, ale, soudě z diskusí pod přepisy článku, mnohých dalších. Jde o strach.

Václav Bělohradský analyzoval projevy xenofobie v její současné verzi jako "identitární paniku". Ve zkratce jde o to, že se ztrátou národního státu, které předcházela Nietzschem dokonale postřehnutá ztráta náboženských jistot (nihilismus), společnost hledá nějakou oporu pro své nejisté fungování v globalizované situaci. A hledá ji mezi značně pochybnými zdroji jako jsou odumřelé naboženství (povinné kříže v italských školách), nacionalismus (povinné zpívání hymny ve Francii nebo na Slovensku), rasismus (Praví Finové, Jobbik v Maďarsku), odmítání chudých (obliba slov jako "socka", politika vládních škrtů) apod.

Petr Hájek je až dětsky průhledným příkladem "identitární paniky". V článku se hlásí k tradici, podle které je homosexualita nepřítelem institutu rodiny. Hájek má patrně na mysli jednoduchý biologický zákon, ale nebylo by hodné vedoucího kanceláře (ať už jakékoli) vést o něco složitější úvahy? Jak se Hájek vypořádá s tím, že např. v Praze je rozvodovost "zcela" heterosexuálních párů až 70 %? A to homosexuálové ještě Prahou ani jednou nepochodovali.

Konečně, k jaké konkrétní tradici se vlastně Hájek svým homofobním projevem hlásí? Nezaložila snad evropskou kulturu a do jisté míry Evropu samotnou zejména řecká tradice? Jak pak ale smířit s Hájkovým pojetím fakt, že řecká filosofie se rodila v prostředí docela otevřeně homosexuálním, kde každý mistr měl svého milce a Sókratés jako mistr všech mistrů jich měl nepočítaně?  

Z projevu vedoucího kanceláře Hájka můžeme ale číst i jinou paniku; přesněji samotný výraz "nátlaková akce" je signifikantní pro jistou formu paniky. Pokud totiž něco považuji za nátlak, musím se cítit reálně, nikoli jen eventuálně ohrožen. Hájek tak svým článkem nejen dmýchá nejnižší nenávist, ale zároveň nám říká: pomozte mi, co kdybych snad při pohledu na ta krásná těla podlehl svým skrytým touhám? 

O význam vět starořeckého filosofa Herakleita se vedou mnohé spory. Jeho tajemné zlomky ale vždy najdou své místo, které jako "světlinu" jiného slavného myslitele prozáří svou pronikavou trefností. K Hájkovu vyznání je příhodný tento: Příroda se ráda skrývá. I v Petru Hájkovi.