Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLen
Autor
zolli
Tak sem tak po ránu vstala a v hlavě se mi narodilo dvojveřší: „Můj milej rozmilej pro tebe jen. v potůčku máčím sklizený len.“ Řekla jsem si, že už jsem dlouho nic nenapsala na lidovou notu. Původně to měla být básnička o zamilovaný vesnický holce, která pro svého nejdražšího, z lásky, šije košili. Obehrané téma. Jenže tak jak si po svém jde život a ani se nás nezeptá co vlastně chceme. Tak se mi nějak rozutekla po svém i tahle básnička. No ještě že jsem se v nerozumném mládí provdala za Jiráska a ne za Erbena! On se dá ze lnu ušít totiž i rubáš.
Za humny leží mé pole ladem.
Bývalo kdysi rozkvetlým sadem.
Na jaře ho vymítím. Zorám býlí.
Snad budu mít na práci dostatek síly.
Zaseji len do rodné hlíny.
Zalévat slzami musím rostliny.
Můj milej rozmilej pro tebe jen
Sázím já z ouhoru, sázím já len.
Rychle jak z vody porostou stonky.
Po létu vykvetou v okvětní zvonky.
Srpem je podetnu. Svážu do otýpek.
Na sluníčku z nich vysuším slzí zbytek.
Můj milej rozmilej pro tebe jen
V potůčku smočím sklizený len.
Nalámu jim tělo. Jak chléb u večeře Páně.
Vlákna z nich vyčešou mé rozdrásané dlaně.
Usoukám nítí z chomáčů koudele.
Kolovrat písničku bude hrát vesele:
Můj milej rozmilej pro tebe jen
Spřádám já spřádám ze lnu sen.
Až poslední nitě navinu na kužele.
Znavena s tebou půjdu do postele.
S ránem mi zazpívá písničku stav.
Štůčky plátna smotá večera háv.
Můj milej rozmilej jen pro tebe.
Snad tě ta běloba pláten nezebe?
Z plátna ušiji pro tebe košilku.
Tak už se nemrač. Alespoň na chvilku.
Na košili vyšiji myrtovou snítku.
Zlacenou vezmu si k tomu nitku.
Jen pro tebe můj milej rozmilej.
Tak už si tolik nestýskej!
V kostele začali vyzvánět.
Mám se mám co ohánět.
Až bude tvá košilka hotova.
Sázet len musíme od znova.
Pro tebe můj malej rozmilej jen.
S tatínkem na jaře zasejem len.