Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlubko slepých stěn
Autor
Muamarek
Když se večer rozlil
na stůl do ubrusu,
do krajek, co ze slz
přes den upletla
Přivítal ji s kozly
“děvko, dej mi pusu,
ještě jsem si nevrz´
Postůj u světla“
Žena sebou cukla
v předtuše, co bude,
přitiskla se ke zdi,
trpně poklekla.
Poddajnost v ní žlukla,
čeká na ten úder,
v kosmu bez souhvězdí
v prázdno rozteklá
Chtěla stokrát zmizet
„Jdi a budeš tuhá,
hysterce se děti
nikdy nesvěří
Zhebneš za peníze
rukou dobrodruha.
Jsi jen odpad, smetí“
Křičel ve dveřích
Ze dna spadla na dno,
přišla si tak cizí,
jednou něco prasklo,
míra přetéká
Bodla, šlo to snadno,
ať si hajzl sklízí,
že dojede na sklon
zničit člověka
Bodla, když byl na mol,
bodala jak divá,
ze strachu, že manžel
útok ustojí
Šlo to hrůzně samo,
jen ten malý divák
z neherecké branže
strnul v pokoji
Jestli byla cesta
odejít či utéct
pro toho, kdo ztratil
vlastní důstojnost?
Někdy velká gesta
nepomohou vůbec,
dítě, mami, tati,
ve vás hledá most