Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDárek pro...sebe
20. 08. 2011
15
12
2138
Autor
Marcela.K.
HOUPAČKA Světlo Stín Světlo Stín Až Světský nikoliv z tohoto světa zastaví houpačku vystoupím (V.Žďárský)
„Máme i měsíční znamení, tady…podívejte se.“
Ukázal rukou na bok stánku .
Obešla roh a na chvíli z ní zase bylo děvčátko, co si na pouti kupuje štěstí.
Probírala jednotlivé kovové přívěsky pohupující se na kožených šňůrkách.
Nehledala. Věděla, že znamení by si na krk nepověsil. Znamení….
Co to znamená, když …
Zaváhala a znova vzala kousek kovu mezi prsty. Kdy naposledy něco takhle moc chtěla?
„Našla jste, co jste hledala?“
Kývla hlavou a vyndala z kabelky peněženku.
„Chcete sáček?“
„Ne.“
Rychle schovala přívěšek v dlani a rozepnula zip na boční kapse. Rozhlédla se.
Znamení?
Čekali na ni.
,,Babi, kam jsi se ztratila? Já půjdu s tetou na labutě. Podívej co mi koupil děda!“
,,To je nádherný prstýnek, ten je jako pro princeznu, jako ten kouzelnej od Arabely, viď.“
,,A co mám koupit tobě?“ otočil se k ní muž.,, Třeba tenhle kámen? Dobře by se s ním bouchalo do hlavy.“
Nezasmála se. Jen sevřela zuby a procedila skrz ně: „Opravdu vtipnej.“
Zůstala ve stínu. Začínala ji s toho řevu bolet hlava.
Mávala vnučce, která se vznášela mezi směsí křiku a písniček nad náměstím.
Stála před stánkem s cukrovou vatou.
Sáhla do kapsy kabelky a sevřela v dlani maličkou kovovou tuleňku.
Proč bych si nemohla osladit život?
12 názorů
Krátký text plný zvláštních kontrastů; možná něco jako porovnání světů venku a uvnitř...