Península Ibérica

Jsem si téměř jist,
že v jistých dušepisných polohách
sebe
jsem vleže
v ležatém slunci
večerního písku středomoří
a zrnka pod nehty
    pod tričkem
        sůl na obočí
            zvolání „Moře
na obzoru…Mare,
Mare nostrum, naše
jenom naše, slečno
ruka
v ruku
škebli perlorodku
v prsa
pokládáme tempa
po kůrce hladiny
        pění unavený materiál
        mýtu o Venuši

            za námi na břehu

v jónském stylu
postava
podpírá proud času
a v horku zaklimbá
Hanibal
druhým krokem překročí Alpy
tím prvním Pyreneje
a opuštěný slon
válečník
ze samých závratí
nestane před branami
jen s námi před hřebeny vln
zchladí špice okovaných klů
v mokrém písku
    kam prsty obkresluji
          různé siluety Tebe
a horký slaný vzduch
    drze
    tvůj odstín glazuruje



Vždyť v jistých dušepisných polohách
jsme si
tajemnou branou
před branami