Princezna Alya

        Povidám, povidám pohádku jenom hodným dětem...

        Jakoupak chcete? Tu z té hluboké kapsy? Inu dobrá. Povím Vám tedy pohádku o princezně Alyi.

        Před mnoha a mnoha lety bylo jedno království, kde vládl Senir Veliký. Tuze zvelebil svou říši a rozšířil ji do všech světových stran. V této zemi teklo sto osm řek. Kraj oplýval rybami a raky. K nebesům se tyčilo sto osm hor, z kterých byl výhled, panečku, to se ani nedá povědět. Nu a tento král měl syna jménem Menir. Jak už to tak bývá dospěl do věku, kdy bylo potřeba hledat mu nevěstu. Král vyslal posly s dary do všech krajin, co se jich jen na mapu vešlo. Dal jim úkol: najděte a přiveďte mi tu nejkrásnější a nejmoudřejší dívku pod sluncem. A tak se i stalo.

       Spanilá dívka přijela na bílém koni s doprovodem z Království radosti. Král princeznu vřele uvítal. Princ si zakrátko získal její srdce. Za týden již byla svatba, jakou svět neviděl. Všude zněla nádherná hudba, linula se překrásná vůně, světla paláce i města zářila celou noc. Pilo se a hodovalo, co lidské hrdlo žádalo, bylo k mání. Neustále se tancovalo, slavilo a děti hrály hry. Každý připíjel na zdraví princi a princezně. Abych nezapomněl. Víte jak se ta spanilá dívka jmenovala? Alya. A protože se nikdy nemračila, říkali jí Alya plná radosti. Měla tuze dlouhé hnědé vlasy a nosila je rozpuštěné. Zelenkavé šaty z brokátu protkané třpytkami. Její úsměv byl podobný měsíci a oči hluboké jako samotné moře.

        Po svatbě princezna se svým chotěm navštívila všechny kouty země. Každý ji chtěl vidět. Její kráse se totiž široko daleko nikdo nevyrovnal. A kde všude byla, si povíme příště.