Děti z Erbenky na prázdninách

DOPIS POŘÁDNÍČKOVI

Tomáš s Monikou   se těšili na prázdniny, které  mají strávit na chalupě společně s jejich sestřenicemi Káťou, Veronikou a malým bratrancem Lukáškem.  Tlumačov je rodinné  letní sídlo, kde zažívají spousty legrace a proto se vždycky na chalupu těší. Nyní však radost z prázdnin zastínily obavy. Naposledy se děti dostaly do Tlumačova raketou a tenkrát měly namále. Nechybělo mnoho a mohla je chytit žluna se Sněhobobem. Jak už víme, chtěli je odnést do hlubokého lesa do hnízda strašidelné žluny Maruny. Na štěstí je zachránila kouzelná Babka s velkým zubem, která polapila  žlunu i se Sněhobobem a zavřela oba do stodoly. A stodola se nachází právě na jejich chalupě. Co když tam přijedou a Maruna s Bobem budou stále uvnitř? Mají se s tím svěřit mamince a tatínkovi, nebo počkat, až tam přijedou a pak vymyslet další plán.

Tohle vše děti dost trápilo. Domluvili se , že ještě než odjedou, sejdou se u nich doma na Erbence. Byla zrovna vhodná příležitost, protože Tomáš slavil svátek a pozval obě holky  i  Lukáška.

Tomáš s Monikou se nemohli dočkat, až  Káťa, Veronika a Lukáš dorazí. Máma připravila oběd , vše už bylo nachystáno, ale strejda s tetou a dětmi stále nikde. Monika s Tomášem měli už hrozný hlad a tak poprosili tatínka, aby jim zavolal, proč se tak zdrželi. Telefon dlouze zvonil a když  ho teta Andris konečně vzala, sdělila tatínkovi, že budou mít zpoždění. Právě totiž vybírají v obchodě matraci do postele, protože potřebují novou. Tu starou strejda Berján proležel a tak  přijedou asi o půl hodiny později.

Tomáš s Monikou už nevydrželi čekat. Jejich hlad byl až k neudržení a tak jim maminka naservírovala polévku s hráškem, ta byla jejich nejoblíbenější. Dojedli polévku  a dali si druhý chod. Po jídle jim tatínek otevřel i dětský šampus. Ve chvíli, kdy z láhve vyletěl špunt, zazvonil zvonek. Konečně ! Očekávaná návštěva dorazila. Tomáš otevřel dveře a všichni se přivítali. Holky rychle snědly oběd a běžely za Monikou a Tomášem do pokoje, malý Lukášek přilezl po čtyřech za nimi. Líbilo se mu dobrodružství, které děti společně zažívaly a nechtěl o nic přijít. Děti zavřely dveře pokojíčku a začaly vymýšlet  plán. „ Co uděláme, když bude žluna se Sněhobobem ještě ve stodole?“ zeptala se Monika. Tomáše napadlo, že by mohli hned, jak přijedou do Tlumačova, zamknout stodolu na visací zámek. To  by se ale zase nedostala ven kouzelná Babka a mohla by se na nás rozzlobit, poznamenala Verča. Nejlepší by bylo, kdybychom získali kouzelný kámen. Tím bychom Sněhoboba s Marunou zmenšili do velikost broučků a potom je zavřít do skleněné lahvičky. A už by se nikdy nedostali  ven.  Tenhle nápad se ale Verunce moc nelíbil. Přála si, aby žluna odlétla zpátky do lesa a Sněhobob odcestoval vlakem na Návrší. Kouzelná Babka by si potom mohla spokojeně žít dál ve své stodole a děti  by si mohly celé dny bez obav hrát! „Jak ale přimět Marunu, aby se vrátila ? „ zeptala se Monika.  „Zařídí to kouzelný kámen“, vymyslela Káťa. Opět se dostali ke kouzelnému kameni. Tak či tak budou muset onen kámen získat. Bez něj do Tlumačova nepojedou. Dáme si na to ruku, navrhla Verunka. Bylo ujednáno.  Musejí získat kouzelný kámen. Rodiče chtějí odjet v sobotu a dnes je čtvrtek. Máme na to dva dny.  

Zatím nevěděli, jak kouzelný kámen dostanou , ale spoléhali  na skřítka Pořádníčka, ten jim může pomoci.  A večer , než půjdou všichni spát, nechají skřítkovi vzkaz. Káťa napíše dopis, ten dopis schovají do hračky. Vzpomněli si na letadlo, které si Pořádníček přál. Káťa vzala tužku , papír a začala psát následující dopis, který začínal slovy“Milý Pořádníku“.

Milý Pořádníčku, rodiče s námi jedou o prázdninách  na chalupu do Tlumačova, ale ve stodole je Maruna se Sněhobobem. Sice je hlídá tam kouzelná Babka, ale my se jich přesto bojíme. Kdyby se náhodou osvobodili, mohli  by nás odnést zpět do hlubokého lesa. Myslíme  si, že  nás ochrání pouze kouzelný kámen. Ale ten je, jak víš, nahoře na tvé skále.  se tam nemáme jak dostat a tak jsme tě chtěli poprosit, zda-li by jsi nám kouzelný kámen nepůjčil.  Až bude po všem, zase ti ho vrátíme. Předem  ti  děkujeme a necháváme ti to nové Lukáškovo letadlo. Děti dopis složily a strčily ho do letadla.  To mělo otevírací okénko a dopis pro Pořádníčka se tam krásně vešel. Všichni se těšili na druhý den. 

Rodiče se domluvili s tetou Adris a Berjánem, že nechají holky s Lukáškem na Erbence spát. Druhý den nejdou do školy ani do školky , prázdniny už začnou.

Všichni si ustlali v dětském pokojíčku. Nafoukli velikou matraci, na kterou si lehla Verunka s Tomášem. Káťa s Monikou si vlezly do postele a mezi sebou udělaly místo pro malého  Lukáška. Bály se, aby v noci nespadl z postele. Ještě než zhasli, uklidili všechny hračky kromě letadla, které zůstalo uprostřed pokoje i s  dopisem pro Pořádníčka.  Nakonec ještě Káťa dětem přečetla pohádku na dobrou noc a všichni spokojeně usnuli.

            Začínalo se pomalu rozednívat. Bylo nad ránem, když se v rohu pokojíčku objevil malinký skřítek. Byl to Pořádníček. Podíval se na uklizený pokoj a také na děti, které stále ještě spaly. Vzal svůj pytel a přešel k letadlu. Chystal se ho hodit dovnitř, ale  něčeho si všimnul. Ze vnitřku letadla vykukoval dopis. Pořádníček nevěděl, zda-li je pro něj, ale nakonec ho i s letadlem hodil do pytle. Podíval se ještě jednou na spící děti. Bylo mu po nich smutno.  Pak si stoupnul do rohu místnosti, zapískal na píšťalku a zmizel tak potichoučku, jako se v pokoji objevil.

            Po zapísknutí se mžikem ocitnul u své skály. Vešel dovnitř a otevřel dveře vedoucí do pokojíku. Tam vysypal pytel, ze kterého vypadlo spoustu hraček , mezi nimi i letadlo, které mu nechaly děti na Erbence. Nakonec se skřítek posadil ke stolečku a vyndal z letadla dopis. Nasadil si brýle, protože už špatně viděl, a začal dopis číst. Dozvěděl se, že Tomáš, Monika, Verunka , Káťa a Lukášek jedou do Tlumačova na chalupu a bojí se žluny se Sněhobobem, kteří jsou zavření ve stodole a drží je tam kouzelná Babka. Děti by potřebovaly kouzelný kámen.

            Pořádníček se zamyslel. Musí dětem ten kámen donést, ještě než odjedou. Vzal si svůj pytel na hračky a vypravil se za strakou Jelenkou, které kouzelný kámen patří. Straka bydlí nahoře na skále a má pod kamenem schovány svoje poklady. Pořádníček doufal, že mu Jelenka kámen pro děti půjčí. Cesta na vrchol skály byla dlouhá, ale skřítek byl za necelou hodinu nahoře.  Ještě nestál na kameni a už viděl přilétat Jelenku. Nesla si v zobáku další šperk, červenou průhlednou kuličku na stříbrném řetízku. Mávla na Pořádníčka a přistála blízko něj.  Pořádníček vysvětlil strace celou situaci a Jelenka kývla. Dětem kouzelný kámen určitě půjčí, protože jsou to její kamarádi. Vyslovila zaříkávací slovíčko a kouzelný kámen se začal zmenšovat. Točil se kolem dokola a zářil modrým světlem, až dopadl před Pořádníčka.  Skřítek se díval před sebe a viděl jen malý modrý kamínek. Kouzlo se zdařilo. Kámen se zmenšil. Jeho modrá barva mu zůstala a večer, při svitu měsíce, jasně zářil. Pořádníček ho dal do pytle, poděkoval Jelence a vydal se na zpáteční cestu. Doma se nemohl dočkat rána. Konečně se přehoupla noc a začínalo svítat. Pořádníček zapískal na píšťalku a ocitnul se znovu na Erbence, v rohu dětského pokojíčku. Všechny hračky byly uklizené a děti ještě spaly. Pořádníček položil kouzelný kámen doprostřed pokoje, pak si stoupnul do rohu místnosti, zapískal na píšťalku a v mžiku byl pryč.

            Ráno se první  probudil Tomášek. Do pokoje už svítilo sluníčko . Protřel si oči a jeho pozornost upoutalo cosi modrého, co leželo  uprostřed pokoje. Vzbudil Verunku a spolu se šli podívat. Na zemi ležel KOUZELNÝ KÁMEN.  Vzbudili Káťu , Moniku a Lukáše a všichni se radovali, malý Lukášek dokonce tančil a pohupoval se nahoru a dolů. Bylo jasné, že skřítek našel dopis a přinesl jim kouzelný kámen. Už mohou odjet na chalupu do Tlumačova bez obav. Až budou na místě, poprosí kouzelný kámen, aby žluna odletěla do svého lesa a Sněhobob se vrátil zpět na horskou chatu Návrší. 

            Káťa, jako nejstarší, si strčila kámen do kapsy, nesmí ho ztratit. Tomášek vytáhl černou taštičku, kterou našel na procházce, a dal ji Kátě. Kámen bude bezpečnější, když bude schovaný, řekl. Káťa kouzelný kámen vytáhla z kapsy a vsunula do černé taštičky a tu pověsila Tomášovi na krk. Potom všichni odešli společně do kuchyně, kde už voněla snídaně. Monika si sedla u stolu na svou  červenou židli.  Tomáš měl oblíbenou židli černou, Verunka si sedla vedle na bílou a Káťa na oranžovou s Lukáškem na klíně. Ten ještě sám na velké židli sedět neuměl, byl moc malý.

Děti snědly snídani a vypily čaj s medem, cukrem a citronem. Maminka s tatínkem se divili, že jsou při snídani tak potichu. Bylo to proto, že měli své tajemství, tajemství v podobě kouzelného kamene. Nechtěli o něm rodičům říkat  a proto snídaly mlčky.  Po snídani jim maminka oznámila, že po obědě přijede strejda Berján s tetou a všichni pojedou na chalupu. „ Běžte si děti zabalit věci, které budete potřebovat“, řekla maminka.

            Vše už bylo přichystáno. Kufry byly přede dveřmi a své baťůžky měly děti sbalené. Potom strejda s tetou zazvonili a čekali u auta dole na ulici. Tatínek zamknul dveře bytu Erbenky a společně sešli ze schodů dolů, kde nastoupili do aut. Strejdovo auto bylo velké bílé, vevnitř všechno ve světlé  kůži. Holky s Lukáškem mohli cestou sledovat pohádky na malé televizní obrazovce, která byla zabudována ve stropě auta.

            Tomáš s Monikou také nastoupili do jejich stříbrného auta. Televizi neměli, ale v zadu na autě byla nalepená nálepka potápěče. Podle toho auto bezpečně poznali už z dálky.

Strejda vyjel jako první a za ním jel táta se svou posádkou. Jeli už téměř  hodinu, když Monika najednou přestala mluvit. Tomášek se podíval vedle sebe na sedačku a uviděl sestru, která cestou usnula. Pak se  ujistil, jestli má na krku kouzelný kámen. Podíval se nenápadně, aby ho rodiče  neviděli, ale táta se věnoval řízení a máma ladila rádio. „ Brzy budeme v Tlumačově “,  řekl táta.  Za chvíli zastavili před železnými vraty, jenž vedly do průjezdu na zahradu statku. Tatínek vytáhl velký klíč od  zámku, otevřel vrata a vjel dovnitř.

Zastavili před bývalou stájí, která nyní sloužila jako garáž. Strejda otevřel dveře garáže  a obě auta vjela dovnitř. Nakonec probudili Moniku a všichni vystoupili z auta. Rodiče vzali kufry a jídlo a šli do hlavní budovy. Prošli předsíňkou a vešli do kuchyně. Okny svítilo sluníčko, ale v chalupě byla zima. Strejda šel naštípat dřevo, protože se rozhodli, že si zatopí v krbu. Maminky zavolaly na  děti. Ve dveřích se objevila Káťa, Lukášek s Verunkou a Tomáš s Monikou. Vybalte si svoje věci a potom si můžete jít hrát ven, my tady zatím zatopíme,  řekla maminka .

            Když děti vyšly ven,  zůstaly stát před stavením. Přemýšlely, co teď. Verunka měla u sebe dalekohled, napadlo ji podívat se, je-li na vratech stodoly na  petlici klacík. Zalehal do trávy a sledovala, neuvidí –li tam  nějaký pohyb. Byl úplný klid. Pak zaměřila svoji pozornost na petlici a uviděla zastrčený klacík. Babka byla uvnitř.  Tomáš zkontroloval, jestli má  na krku pověšenou taštičku s  kouzelným kamenem. Byla tam,  mohly tedy jít ke stodole.

            V tom před dům vyšla teta. „ Co tam děti děláte?“ zeptala se . „ A Tomášku, co to máš na krku? Není to nebezpečné? Raději mi to dej, tu taštičku ti ráda pohlídám“. Ještě než stačil Tomáš něco říci, teta už mu taštičku sundala z krku  a odešla do chalupy. Děti zůstaly stát jako opaření. Co teď ?  Verunka opět zalehla a pozorovala dveře stodoly. Před dveřmi byly dva sudy. Něco se v nich hýbalo. Pořádně zaostřila dalekohled a zjistila, že oba dva sudy jsou plné slizkých slimáků.  Musíme ke stodole, rozhodla. Všichni se chytili  za ruce a pomalu se k ní blížili. Cestou Moniku napadlo, že nepůjdou ke stodole zepředu, ale zkusí se k ní dostat zezadu. Ví, že vzadu je škvíra, kterou tam lze  nakouknout.  Bez kouzelného kamene se děti bály. Všichni obešli kompost, prošli sadem a ocitli se u stodoly zezadu. Monika je zavedla až k díře, která byla v jednom z prken stodoly. Nikdo nepromluvil a Lukáškovi raději dali dudlík, aby je neprozradil.  Kdo se podívá dovnitř, špitla Monika. Káťa jako nejstarší se rozhodla, že do stodoly nakoukne ona. V případě nebezpečí zvedne ruku a na toto znamení všichni co nejrychleji poběží do chalupy.  Přikrčili se pod stromem a sledovali Káťu, jak  se odvážně blížila k díře ve dřevu, poté si klekla a přiložila k díře oko.

Ihned však ucukla . Spatřila totiž , co se uvnitř děje.  Viděla  kouzelnou Babku, jak sedí nahoře na trámu stodoly a kontroluje Marunu s Bobem, kteří  dole uklízí. Jsou tedy pořád ještě ve stodole. Tušení dětí bylo správné. Káťa znovu přiblížila oko k díře a sledovala dál. Žluna Maruna poskakovala se smetákem po stodole a zametala. Káťě se však něco nezdálo na jejích křídlech. Nebyla už tak obrovská, aby je mohla odnést. V tom si uvědomila, že má  křídla zastřižené.  Babka jí je totiž  zastřihla, aby žluna nemohla odletět. Zvykla si na to, jak jí Sněhobob s Marunou slouží, sbírají slimáky, uklízejí stodolu a  starají se o zahradu. Už ji  ani  nenapadlo , že by je někdy mohla propustit. ….