KDYŽ SE DŽÍZAS NEDÍVÁ...

„Džízas tě nemá rád!“ křičel Cartello a rozčíleně na mě hrozil hnědými pěstičkami.

Schylovalo se k dešti. Nicole už připravila svačinu, zbývalo jen nahnat malé renegáty z hřiště do budovy školy. A to se samozřejmě neobešlo bez protestů.

„Nebudu se za tebe modlit! Džízas tě nepustí do nebe!“
Dle Cartella mě Džízas střídavě miloval a nenáviděl v úměrné závislosti na programu dne. Když si chlapec mohl hrát s náklaďáky na písku, Džízas byl můj nejlepší kámoš, jakmile ale nastal čas uklidit hračky a přesunout se do třídy, Džízas se na mě instantně nasral.

„Musíme, Cartello, dnes se na nás přijde podívat Dave z Royal Oil.“

Royal Oil: největší sponzor Školy pro děti ze  sociálně slabých vrstev, je třeba udělat dojem! Existence naší organizace závisela na finančních darech.

Cartello se modlil spolu s babičkou každý večer. Neopomínal ani mě: ráno oznamoval, jak dlouho za mne u Džízase zase orodoval. Já, babička a Džízas jsme se stali Cartellovými záchytnými body v jeho krátkém, čtyřletém životě. Každý den mi bohužel také něco ukradl (Cartello, ne Džízas, samozřejmě). Lezl do šuplíku, kde obratně odcizoval nálepky scratch-and-sniff. Nepohrdl ani kancelářskými svorkami. Po propiskách ale šel jak slepice po flusu.

David Hampton pootevřel dveře. Odpolední kroužek v plném proudu.

„Pojďte dál,“ pokynula jsem skupince sponzorů.

„To je policie?“ zeptala se Brianna.

„Kdepak, děti. Máme hosty. Tohle jsou naši kamarádi. Pozdravte.“

Čtrnáct zvědavých tvářiček se otočilo směrem k naftovému C.E.O. a jeho poradcům.

„Nazdar.“

„Jé, ty máš knírek!“ vypískl radostně Nicholas.

„Můj tatínek má taky knírek. Ale delší. Až na zem. A můj tatínek říká kurvapráce. Taky říkáš kurvapráce?“

Situaci jsem se snažila zachránit názornou ukázkou, jak vyrobit ze špejlí draka.

„Tak nejprve položíme špejle jako do kříže....“
„Do kříže! Do kříže! Jako Džízas!“
Cartello.

„Mně se chce kakat.“

„Tak běž, Trinity, a nezapomeň se utřít a umyj si ruce! Špejle pak uprostřed svážeme provázkem...Brianno prst z nosu ven...já všem pomůžu s uzlíkem....Brianno, ten prst bych prosila z nosu ven....a připravíme si kus modrého igelitu, který na ten špejlový kříž...ano, Cartello, kříž jako má Džízas....přilepíme....Nicole, prosím tě, pomož Brianně vyndat ten prst z nosu...Nicholasi boty si teď nezouvej....“

Děti se vrhly na špejle a Dave s jeho crew procházeli kolem stolu a pomáhali s uzlováním, izolepou a igelitem. Spokojeně se rozhlíželi po třídě: Musela jsem uznat, že z prostoru, který mi byl přidělen, jsem vytěžila maximum. Okno vyhlížející na houmlesácký meeting point u Liquor Store bylo strategicky zakryto dětskými obrázky a fotografiemi. Atmosféra, která v naší skupině panovala, vyzařovala pohodou: s dětmi jsme zacházeli s úctou a s citem a ony nás za to milovaly. Pro většinu z nich naše přítomnost dávala nahlédnout do vysněného světa domova, rodičů, společnosti.

„Přečteš mi Housenku?“ lísal se Cartello k Daveovi.

„To víš, že jo! Pojď, sednem si tady na křesílka!“

Děti se shlukly kolem okravatovaného C.E.O. a hltaly oblíbenou knihu Erica Carlea. Cartello zářil. Seděl ke zdroji nejblíž a pozvolna se mu podařilo vecpat se návštěvníkovi na klín. Nicole uklízela polámané špejle a usmívala se. Věděla jsem, že ( sentiment stranou ) máme v kapse velký sponzorský dar, který dětem pomůže zakoupit zimní boty, spodní prádlo, a školní výlety do ZOO, na plavání a na farmu.

„Chlapci a děvčata, uklidit, posbírat tady ten bordel pod stolem, autobus čeká!“

Ve tři hodiny jsem už byla unavená. Moje skvělá smečka mě utahala jako mezka. Ještě tedy zkontrolovat Cartellovi kapsy. Kancelářských svorek, zdálo se, ubývalo kvapem.

Bránil se do té doby, než se mi podařilo vydolovat z jeho kapsy...

...stodolarovou bankovku a propisku s emblémem Royal Oil.