Literárně teoretickí rozbor básně pana blbouna nejapného - Dnes věnováno nes

Tak sem se rozhodla po přečtení básně pana blbouna nejapného, že přišel čas na další slavný Růženčín rozbor básně.

Mislím, že pan blboun pošilhával prahnul po víběru a já vám ukážu gde šlápnul mimo víběrové stesky.

Tadi je báseň:

1.Kurvy

u zdi lepkavé samice

                   na hraně

mužské ješitnosti

                     do nocí

                       peněz

2.Láska

krabice plná překvapení

                         uzel

škatule prázdná

s panenkou

na hraní

foto

3.Život

hrany zdí v kotrmelcích

             lepkavé náručí

kořeny bez vazby

ruce nad hladinou

okolí

bez zájmu o kruhy

Stil: volní verš.

O čem to je?

O  kurvách o lásce a o životě.

Tadi udělal autor první chibu. Nedokáže překročit sfůj stil, „tadi to máte naservírováno na stříbrním tácku“. Ti názvi jednotlivích útfarů měli bít víc zašifrované. Jen ať se čtenář trochu snaží a nemisli si, že přečte a bude mu hnet jasné, vo co jako de. Tak to bi nešlo! Čtenáře je třeba mučit jinotaji a simbolama, jinak žádní víběri.

A teť k samotnému rozboru.

1. je vidět, že autor má na tomto poli sfí skušenosti.  Tí lepkavé samice u zdi, to sou takoví líní šlapkky, co uš se jim ani nechce jaksepatří šlapat, anebo je uš k ránu, sou unavené, spoustů klientů mají za sebou, proto sou taki lepkavé. Některí sou špíni i tak a vůbec se nemijou. Jak se lidově říká, čtfrtá cenová skupina.

Na hraně, tak to je jasní. Ale tadi musím autora pochválit, jak šikovně spojil hranu z mušskou ješitností. Že i diš je bes peněs, zašukal bi si, šlapka, nešlapka. Ale voni mu bes peněs nedaj, tak tá noc je simbolem, že jako bes prachů to má chlap marní.

2. autor se zmiňuje, jak je to heskí, diš se človjek zamiluje, toho druhího vůbec nezná a je celí dichtiví abi visondoval co a jak, prostě, fšechno noví človjeka vzrušuje, jako diš dostal pot stromeček novou hračku, diš bil malí. Fšechno de fajn, pak najednou čut.

Ten uzel, to je přímo gordickí uzel. Má víc víznamů. Dotičná se zasekla a nechce mu prozdradit nějakí tajnosti ze sfího života.

Fstah se nějak zamotal, uš to stejně není noví, oba to přestává bavit, tak autor odhazuje pomislné růžové bríle a nejednou zjišťuje, že ho to nebaví a tá holka je steně prázdná nádoba. To sou zas dva víznami tí prázdní krabice. To chfálím.

S tou panenkou na hraní si zas tak jistá nejsem, asi že ta holka bila coura, co taki dala každímu, anebo to fšechno bilo virtuální a diš jí poslal fotku, bilo po fšem.

3. autor navazuje na první báseň. Hrany zdí v kotrmelcích, to je taková pjekná metafora, že jako život není žádní peříčko, ale zatraceně tfrdá hrana a diš člověka skope do hranata, tak je s toho potom celí ťumpachoví a to je furt něco, nějakí problémi. To sou tí kotrmelce.

Lepkavé náručí, tak to už je nám jasní. Pan blboun má rát sex i lechkí děvi.

Kořeny bez vazby, rodina na něj dicki kašlala a neměl to lechkí, tak se na ni viprdnul taki.

Ruce nad hladinou, jako že volá o pomoc ale všichni na neho serou a nigdo mu nepodá pomocnou ruku, to je ten kruh, jakože záchranní. Moc povedení to je.

Mi se to líbilo a klidně bich víbjer dala. Ofšem zdejší kritičnoust má o poezii jiní mínění neš já. Vemte si jen to, že sem to pochopila na první čtení. Tak to bi nešlo. Je třeba zamotávat a ždímat, aš lezou čtenářům oči z důlku.

Třeba jen ti názvi. Kurva, láska, život. To je jako chléb, láska a fantazie a to znamená, že je to klišé samo o sobje.

Tak autore, příště méně minimalizmu, šmodrchejte, vimíšlejte nesrozumitelní metafori a možná bude i víbjer.

Já osobně mám ale rači vaše normální básně, tak pište jako obvikle a budu udělovat Růženčini binga. Jo?

Tak piš péro a kašli na víbjeri, vaše vjerná Růženka.