PROČ SI PSI LÍŽOU KOULE

„Proč si psi lížou koule?“ zeptala se nepřítomně Nicole.

„Asi proto, že můžou.“

Opírala se o dveře záchodků a pozorovala předškoláky v akci.

„Co se tam proboha děje?“ vystartovala jsem.

„No pojď, pojď se na to podívat.“

Nicholas stál před dětskou mísou a močil. Žlutý proud tryskal na zem, po zdech, na držák s toaletním papírem, jenom ne do hajzlové nádoby. Chlapec měl ruce založené za zády a nekontrolovaným pimprdlíkem mrskal jako požární hadicí.

„Tak to ne, Nicholasi. Když čůráš, musíš si držet pínas.“

„Proč?“

„Aby ses trefil do mísy.“

„A proč se mám trefovat do mísy?“

Nicole nadzvedla obočí.

„Tys nikdy nebyla u nich doma, co?“

A sakra.

Trpělivě jsem mu vysvětlila základy hygieny v umývárně, dokonce jsem i za pomoci jakéhosi klacíku názorně předvedla držení camprdlíku, které jsem odpozorovala zejména od manžela.

„No a nakonec... one two three...si otřepeš tu poslední kapku.“

Nicole trochu cukalo v koutcích.

Chlapec poslušně oklepal.

„Dobrý?“

Pochválila jsem ho. Do parku si dnes rozhodně s námi jít zasloužil.

Do Parku Přátelství se dalo od školy dojít za necelých deset minut. Jen to jméno mi připomínalo novotvar z Orwelova 1984. Na dětském hřišti se k nám totiž nikdo přátelsky nechoval. Marně jsem děti rvala do triček s logem školy. Moje omluvné úsměvy provázely každý incident, který měli malí výtržníci na svědomí. Chlapci většinou demolovali prolézačky. Holčičky plivaly do písku a probíraly se v odpadkovém koši. Pohotovostní batoh se zvětšoval na objemu, jak jsme do něj přidávaly náplasti, peroxid vodíku a dlahy.

„Támhleten kluk láme květiny!“ stěžovala si tentokrát dobře nabotoxovaná dáma s francouzským pudlem.

„Deriku, nech ty kopretiny.“

A k dámě: „Oni pocházejí z těžkých poměrů.“
To nás neopravňuje k ničení veřejného majetku, ona na to.

Derik se k nám pomalu přiblížil. Natáhl ruku k madam a podal jí požvýkanou kopretinu:
„Pincezna...“

Zkameněla. Podívala se na mě, pak na usmoleného chlapce. Zastavil se čas.

Momentku přerušil Nicholas.

Vyběhl na pěšinu s kalhoty na půl žerdi vykřikuje:
„Veronikááááá! Veronikáááá! Držím si pínas!“

A držel si ho!

Psík zaražené dámy se rozcapil na trávě a začal si velice pedanticky lízat koule.